Ľalie poľné

Hrdiny této tragikomické balady jsou dva veteráni, vracející se z první světové války do rodného kraje. Jsou poznamenáni válečnými zážitky. Jakoby se snažili najít domov a pevně zakotvit, zároveň jsou však puzeni k tuláctví, k volnému životu v přírodě i mezi lidmi.
Snímek vychází z originální poetiky a impresionistické výtvarné koncepce. Nesporně patří k výrazným dílům slovensé kinematografie.

Autor/Zdroj: /Popis


Príbeh l'udí hl'adajúcich domov, šťastie a svoje miesto v spoločnosti. Dej sa odohráva na slovernskej dedine po I. svetovej vojne. Hrdinami sú vojnoví vyslúžilci, ktorí sa po návrate z vojny snažia dať svojmu životu zmysel, nájsť opať istotu a lásku.
Renáta Šmatláková Katalóg slovenských celovečerných filmov

Autor/Zdroj: Šmatláková Renáta/Katalóg slovenských celovečerných filmov


Z recenze Jana Lukeše: „Za prolog československé nové vIny 60. let se obvykle pokládá film slovenského režiséra Štefana Uhera Slnko v sieti (1962). Také její epilog o deset lat později se však odehrál ve slovenské režii - vedle filmu Obrazy starého sveta (1972) Dušana Hanáka jej tvoří druhý a poslední celovečerní film Ela Havetty nazvaný Calie poPné (1972)...
.Havetta zde navázal nejen na nespoutanou tvořivost a bláznivou ztřeštěnost figur svého debutu Slávnosť v botanickej záhrade, spojnice můžeme hledat i s jeho studentskými filmy, zejména se Svátou Janou a Předpovědí: nula, s jejich duchem studentských her a mejdanů představujících domácí variantu života „dětí květin", hippies 60. let. Ostatně sám „květinový" název filmu jako by k nim odkazoval, nemluvě o jeho polovážném, poloironickém výkladu, který mu hned na začátku dává tulák Krujbel (Vladimír Kostovič): „Pozrite vtáctvo nebeské, ani neseje, ani nežne, a predsa má čo jesť. L‘alie pol‘né sa nestarajú, čím sa šatiť, a aký krásny majú šat! l‘udia sa boha spustili a diabla sa chytili."...
... „L‘alie pol‘né" jsou ve filmu váleční vysloužilci, kteří ještě dlouho po skončení bojů brázdí krajinu jako tuláci či přímo žebráci, putují od jarmarku k jarmarku a od poutě k pouti, možná válkou vykořenění a zbavení domova, možná ale šťastní, že vůbec přežili, a proto si o to více vážící kamarádství a svobody. Takový je „kazatel" Krujbel, takoví jsou jistě i jiní, někteří poznamenaní nadosmrti fyzicky, jiní smíření s existencí malých zlodějíčků - jako Pihovatý (Marián Filadelfi) a Zavalitý (Ján Melkovič), kteří okradou Mateje Hejgeše (Lotar Radványi) o jeho klarinet...
... Všechny tyto ústřední postavy bolestně oscilují mezi svobodným životem bez závazků a hledáním jeho smyslu, jeho trvalých souřadnic - a Havetta ani jedno z naznačených řešení nepreferuje, dává divákovi možnost vést s filmem vlastní spor. Nechává ho tím samozřejmě i v nejistotách, ale jsou to nejistoty také jeho samého. I on zůstal až do své smrti mužem bez rodiny, dokonce bez vlastního bytu, s ambivalentním vztahem k rodnému kraji, který si spontánně zamiloval, jehož přirozenosti ho však odcizil vlastní talent. A i on se nakonec nejlépe cítil ve společnosti hospodských existencí - podle Havettova přítele Šikuly jako by u filmu neměl přátele."

Autor/Zdroj: /Kino AERO