Lakýrky neznámého vojína

V Lakýrkách neznámého vojína si Rangel Valčanov klade podobný úkol, jako svého času Fellini ve filmech 8 a ½, Roma a Amarcord, nebo Trkovskij ve filmu Zrcadlo. Evokací svého dětství se snaží definovat sám sebe, uvědomit si smysl svého života, a také možnosti umění, jímž se vyjdřuje.
Hlavní pásmo filmu, do něhož Valčanov někdy i osobně vstupuje, tvoří několik větších epizod, jejichž návaznost je podřízena logice emocionální paměti a logice dětského vnímání s jeho fantazijním viděním a cítěním. Snovou „krajinu“ dětství prostupuje několik rovin: kromě autoreflexivní jsou tu zřetelné vrstvy folklorní a etnografická a vlastní vstup do filmu – konfrontace anglického ceremoniálu s prostými mravy bulharské vesnice, s jejími zvyky i obyčeji. Prolog, podobně jako několik dalších vizuálních narážek v tkáni filmu, vnáší do snímku úvahu o historii a rozdílnosti národních kultur s tím, že k té lidové, bulharské, se autor hlásí manifestačně vyjádřeným obrazem svého krásného dětství. Film byl realizován ve Valčanově rodišti s neherci.

Filmový přehled