Kytice z tisíce a jedné noci

Z recenze Jana Jaroše: „Rozsáhlý cyklus arabských vyprávěnek pojmenovaných Pohádky tisíce a jedné noci už věky dojímá i vzrušuje čtenáře. V posledních sto letech k nim však pobyli i filmoví diváci. Příběhy vyprávěné krásnou Šahrazád dnes vnímáme jako určené především dětskému publiku (barvité přírody námořníka Sindibáda, Alibaby pronásledovaného loupežníky či důvěřivého chlapce Hladina, jenž našel kouzelnou lampu). Ve skutečnosti jsou tyto příběhy v „původním znění" okořeněny erotikou a drastickými momenty - a právě ty prozrazují jejich původní zaměření...
... Když Pier Paolo Pasolini začal chystat filmovou transpozici Pohádek tisíce a jedné noci, v níž hodlal zdůraznit právě onen dětskému publiku nepřístupný svět (homo)sexuálního zacílení motivací jejich hrdinů, vstupoval na doposud neprobádanou půdu. Uzavíral jí volnou trilogii přepisů slavných literárních děl, na jejichž podkladě chtěl ukázat, že lidská přirozenost lačnící po sexu jako osvobodivém aktu nezná ani časová, ani prostorová omezení. Po filmu Dekameron zasazeném do italských reálií a v Anglii se odehrávajících Canterburských povídkách se ve filmu Kytice z tisíce a jedné noci (1974) zaměřil na arabské prostředí. Pasoliniho adaptace, které se zřekly jakékoli prudernosti a v líčení tělesných radovánek byly stejně spontánní jako výchozí texty, však vzbuzovaly mravnostní skandály, i když režisér své filmy nepovažoval za nemravné - oslavovaly jen krásy života...
... Na rozdíl od Dekameronu a Canterburských povídek je z filmu téměř beze zbytku vytěsněn humor. Příběhy provází tragicky vznosná předurčenost, mnohdy akcentovaná osudovým zaspáním, které zapříčiní řetězec dalších pohrom. Vyprávění poznamenává až snová mystika - nejen v konečné fázi se proplétajících osudech původně samostatných epizod, ale rovněž v podobě nadpřirozených postav a rekvizit (démon, magnetická hora apod.). Rozpoznáme také prvky sadismu, jakoby již zde předznamenávající Pasoliniho budoucí film Saló aneb 120 dní Sodomy...

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Příběhy ve stylizované podobě, prodchnuté tajemnou a erotickou atmosférou dálného Orientu. Hlavním motivem je láska mezi mladým Núrredínem a jeho Sernou otrokyní Zumurrud. Milenci jsou nešťastně rozděleni a putují pouští a městy, aby se nakonec opět setkali a jejich láska mohla pokračovat. Do této hlavní linie vstupují další epizody, jsou to buď příběhy, které vyprávějí sami protagonisté nebo je někdo jiný čte z pohádkových knih. Velká cena poroty na MFF Cannes 1974, Zlatá palma za režii.

Autor/Zdroj: /Febiofest