Kulička

Roztomilé malé kotě spatřilo nevídanou, lákavou hračku: skleněnou zářivou duhovými barvami hrající kuličku. Pohazuje jí, prohání ji a vůbec předvádí pravý koncert kočičí hravosti. Ke hře se přidruží partner-konkurent – pejsek u boudy. Oba se o kuličku tahají, střídavě se jí zmocňují, ale je to pořád víc škádlení než pračka. Zato lev zasáhne mezi ně už tak říkajíc mocensky. Není to sice žádný hrozný král pouště, i on je spíš milým, veselým spoluhráčem, ale je to přece jen sobec, který chce mít kuličku sám pro sebe. A to ne snad k nevinné hře, ale při jeho žravosti je pro něho i ta skleněná kulička prostě něčím, co se dá sníst. Podaří se mu to jen na chvíli, skleněná kulička se přece nedá natrvalo pozřít ani velkým lvem. To dobře ví uličnická opice v koruně palmy a zajišťuje si kuličku pro sebe tím, že spícího lva „uvězní“ v ohradě z bambusových tyčí. Opici udělá čáru přes rozpočet krokodýl, který se sám kuličky zmocní. Vzápětí ho o ni připraví slon. Popadne krokodýla, zdvihne ho hlavou dolů a kuličku z něho prostě vytřese. Pes ji pohotově popadne a prchá s ní, když tu lev procitne. Spatří uniklou kořist a žene se za ní. Nemá však co činit s pouhým pejskem, nýbrž musí o kuličku zápasit se slonem a slon pak zase s krokodýlem. Nakonec je ze všech těch zvířat „velká hromada“ a kulička leží nepozorována pod ní. Velká zvířata se zklamaně rozejdou a kulička se klidně vrátí ke své přítelkyni kočičce.

[jml] Kulička. Filmový přehled. 1963, č. 24, nestránkováno.