Kukuška

Ruský režisér se v devadesátých letech prosadil cyklem satirických komedií, z nichž byly u nás uvedeny (1995, FP 12/96) a (1998, FP 11/99). Základní motiv k jeho novému snímku Kukuška údajně vymysleli herci (populární hajný Kuzmič ze „Svérázů“) a Ville Haapasalo při natáčení Svérázného rybolovu. Rogožkin pak námět doplnil a zpracoval scénář o setkání ruského a finského vojáka na konci II. světové války kdesi uprostřed tundry. Oba muži, shodou okolností odsouzení vlastními lidmi, se náhodou ocitnou v péči mladé laponské vdovy, která má své malé hospodářství v malebné krajině na břehu moře. Princip vyprávění je jednoduchý: těží z kontrastu „národních“ povah a z toho, že si trojice vzhledem k jazykovým odlišnostem vůbec nerozumí. Ruský válečný hrdina považuje Fina za fašistu a stále se ho pokouší zabít. Činorodý „nepřítel“ mu marně vysvětluje, že je pacifista a že válka pro něj skončila. Laponka sleduje věčné spory obou mužských s nadhledem. Oběma zachrání život a zůstanou jí po nich dva chlapci, kteří nesou jména svých otců Veiko a Diněkam. – Navzdory jemnému humornému tónu snímek přesně odhaluje absurdnost války, v níž smrt přichází jakoby mimochodem a nikoho nepřekvapuje. Válka je o to nesmyslnější, že se odehrává uprostřed krásné a tiché severské přírody. Do realistického líčení je poněkud neústrojně zasazena vize Finova návratu ze zásvětí, a také samotný závěr je zbytečně doslovný. Vyprávění je postaveno na pouhých třech postavách, jež jsou precizně charakterizovány a ještě lépe zahrány. Kromě obou zmíněných herců si zaslouží uznání mladá finská herečka Anni-Kristina Juusoová, která s přehledem odstiňuje různé polohy laponské ženy, zvyklé žít o samotě. – Název Kukuška, tedy „kukačka“, je odvozen od vojenského slangu, jímž ruští vojáci označovali zákeřné ostřelovače. Zároveň se tak původně jmenuje Laponka, která se k tomu přizná až na samém konci.

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2003/10,