Krvavý román

Po deseti letech práce kameramana se Jaroslav Brabec pustil i do režírování. Psal se rok 1993 a politicky uvolněná doba po pádu komunistického režimu osvobodila českou kinematografii od cenzurních zásahů a umělcům otevřela širokou škálu možností ve výběru námětů. Éra „divokých devadesátek“, kterou Letní filmová škola ve svém programu reflektovala před sedmi lety, přála volnomyšlenkářskému experimentování a excesivním formálním výbojům. Třeba Brabcovu režijnímu debutu Krvavý román.

Stejnojmenná románová předloha českého spisovatele, výtvarníka a typografa Josefa Váchala byla v době svého vydání v roce 1924 stejně nekonvenční a autorsky hravá jako adaptace Jaroslava Brabce. Váchalovo dílo je přiznaný brak, respektive jeho parodie. Tvůrce se inspiroval v pokleslé dobrodružné literatuře 19. století a její tematické linky a vyprávěcí vzorce ironicky zapracoval do knihy, již si jako typograf sám vysázel.

Košatě pojaté zápletky o ztracených a znovunalezených potomcích a sourozencích (zde s poznávacím rodovým znakem vytetované žížaly), epicky rozprávěné příběhy o tragických láskách, mocenských intrikách či pirátských dobrodružstvích nabídly podobný prostor pro „vyřádění“ i Jaroslavu Brabcovi. Adaptační klíč našel v parodii estetiky němých filmů, jejichž příběhy byly leckdy stejně tak „laciné“. Jako kameraman se silným vizuálním cítěním si Brabec vyhrál s barevnými filtry a tónováním, přičemž respektoval konvence kamerového snímání a střihové skladby (velikost, úhly a statičnost či dynamiku záběrů, jejich délku a propojování) němé doby. Výrazná stylizace nezastírající vliv expresionismu se projevuje i v herectví přehnaných gest a ve výtvarném řešení scén na způsob slavného Kabinetu doktora Caligariho (Das Kabinett des Doktor Caligari, 1920). Na prvním udílení cen České filmové a televizní akademie Brabcův režijní debut získal tři České lvy, za kameru, výtvarný počin a střih.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,