Královna Koloběžka I.

V jednom malém království bydleli vedle sebe na řece dva „nedobří“ sousedé – mlynář a rybář, kteří se neustále svářeli a soudili. Jednou se jejich pře táhla tak dlouho, až se nakonec odvolali k samotnému králi. Král je pozorně vyslechl a dospěl k názoru, že příčinou jejich neshody není voda, jak tvrdí, ale jejich pýcha, malichernost a zlá vůle. A tak jim dal tři hádanky: Co se lidem nejvíce vyplatí? Co je na světě nejsladší? Kdo je největším nepřítelem člověka? Ukázal na mlynáře. Ten se podrbal za uchem a požádal krále, jestli by to nemohlo počkat do druhého dne. Král svolil a objednal si je na poledne. Na rybáře čekala před zámkem dcerka Zdenička. Bylo jí šestnáct, byla krásná a chytrá jako Šalamoun. Otec jí vypověděl vše, co se dělo na zámku. Zdenička se usmála a ihned na královy hádanky odpověděla: Nejvíce se vyplatí, když člověk člověku pomáhá. Nejsladší na světě je spravedlivý spánek a největším nepřítelem je lidská hloupost. Nazítří odpovídal mlynář úplně špatně, že nejvíce se vyplácí mít všechno pěkně pod zámkem, nejsladší na světě je prý jeho dvanáctiletý med a největším nepřítelem člověka jsou daně. Král se zachmuřil a ukázal na rybáře. Když však rybář odříkal to, čemu jej naučila Zdenička, král se rozzářil. Ihned poznal, že taková moudrost nepochází z chlupaté hlavy přitroublého rybáře, a chtěl vědět, kdo mu poradil. Rybář po pravdě odpověděl, že to byla jeho jediná dcera Zdenička. Král se na ni podrobně vyptal, a když zjistil, že je to hezká a mladá dívka, pozval ji na zámek. Přál si však, aby přijela-nepřijela, aby byla ustrojena-neustrojena, obuta-neobuta, učesána-neučesána a přinesla mu dar-nedar. Rybář se hrůzou celý zmenšil, ale Zdeničce vzkaz vyřídil. Dívka jen pohodila hlavou a zeptala se maminky, zda by jí neušila šaty z rybářské sítě. Tatínka poslala chytit vrabce a sama si běžela do kůlny vyrobit koloběžku. Druhý den se Zdenička časně ráno vykoupala v řece, upletla si jeden cop, oblékla košili a přes ni šaty z potrhané sítě, obula si jeden střevíc, pentličkou ovázala krabičku s vrabcem a koloběžela ke králi. Král byl nadšen. Zdenička se mu velice zamlouvala, a tak vzal auto a velikou oklikou ji odvezl domů. Byl mladý, hezký a svobodný a Zdeničce se líbil. Zanedlouho byla svatba. Po hostině král Zdeničku poprosil, aby se nikdy nepletla do jeho vladařských záležitostí. Zdenička svůj slib plnila až do dne, kdy král vynesl nesmyslný rozsudek. Dva koňaři se svářili o hříbě, a král je přiřkl tomu, který měl valacha, ačkoliv bylo nad slunce jasnější, že se narodilo klisně. Zdenička poškozenému koňaři poradila, aby chytal v korunách zámeckých stromů kapry, kteří mu „uletěli“ z rybníka. Podle očekávání jej tam uviděl král a za malou chvíli už věděl, kolik uhodilo. Uspořádal hostinu a celý sklíčený své ženě oznámil, že od něj musí odejít, neboť nedodržela slovo. Protože ji stále miloval, dovolil jí, aby si odnesla to, co je jí v celém království nejmilejší. A Zdenička si v noci odnesla samotného krále. Když se vladař ráno probudil a zjistil, že je v rybářském domku, vesele se zasmál a rozhodl, že se navždy vzdá vlády ve prospěch své moudré ženy.

[MG] Královna koloběžka I. Filmový přehled. 1982, č. 7, s. 37 – 38.