Kouzelný dědeček

Moderní loutková pohádka o pilném Janovi a jeho lenošném bratrovi Jakubovi, co měl ten nápad vymánit na kouzelném dědečkovi za kus chleba novou chalupu. Než se rok s rokem sešel, měl Jakub střechu nad hlavou, ale že narazil na dědečka spíš chytrého a žertovného než zázračného, musel se o ni přičinit sám.

To byli dva bratři, líný Jakub a pracant Jan. Rozdílů mezi nimi bylo jako mezi jejich chalupami. Zatímco Janova byla vždycky vyspravená a úhledná, Jakubova byla na spadnutí. V zimě mu bývalo zle. Letos, jako vloni, jen co mrazy uhodily, přihrnul se do sousedova teplíčka a chtěl půjčit krajíc chleba. Jan si zabručel, jakože půjčovat, to si přijde, ale vracet ne, ale stejně mu ukrojil pořádný sedlácký díl. Jakub než se zatočil do kanafasu, chlubil se, jaké on má báječné nápady a jeden zvlášť znamenitý bratříčkovi pěkně dopodrobna vyložil. A ráno se jej jal uskutečňovat. Postavil se na křižovatku za vesnicí a čekal na kouzelného dědečka, toho pohádkového, co si řekne pocestnému o kousek chleba, a když ho dostane, splní mu každé přání. A Jakoubek si hodlal přát novou chalupu. Aby se stáním na rozcestí příliš neunavil, podepřel si nohy holí a klimbal. A najednou bum, nohy mu ujely a on spadl. To zajíček přehryzal hůlku. Jakub už se rozbíhal, že drzého zajíce ztrestá, když tu před ním stojí vytoužený dědeček. Vše se dělo, jak si Jakub představoval. Dědeček mu strčil do dlaně slánku a řekl: utíkej za zajícem, a až se ti podaří posolit mu ocásek, budeš mít chaloupku jako z obrázku. Jakub se pustil za uprchlíkem. Ten před ním kličkoval sem i tam a pořád si udržoval slušný náskok. Prostě ani do jara nebyli spolu hotovi. Jakub se však už rozzlobil, šel na rozcestí, brzy se dostavil i dědeček a dodal radu. Zajíc se dá zastavit, jen když se mu do cesty dostane něco dobrého k snědku. A takovému hodujícímu zajíci se ocásek posolí snadninko. Ovšem ty zaječí lahůdky, aby to bylo opravdu účinné, si každý musí vypěstovat sám na svém poli. A Jakubovi nastaly pěstitelské starosti. Nejhorší to bylo s nářadím, kde je vzít, když jediná pořádná motyka mu podpírá almaru a ta zase celé stavení? Nevadí, motyka je tu nutná, chalupa se mu pak postaví sama. Bylo léto a řádky na políčku obrůstaly zeleninou a lákaly zajíce. Ale ani teď nebylo chytání bez problémů. Zajíc vždycky včas prchl a raději se vzdal mlsu. Jakubovi tak zbyla téměř celá úroda. A tolik se s ní nadřeli. Ta vyložená nespravedlnost ho donutila změnit plán. Pochopil, že s chaloupkou bude muset něco udělat, aby nemusel nechat mrkev venku. Než přispěchal podzim, měl ji pod střechou. Ovšem musel se pěkně ohánět a tím nějak pozapomněl na zajíce i na dědečka. Ale stařeček si přesto přišel Jakoubka zkontrolovat. A jako dárek mu donesl v košíku roztomilého zajíčka. Jakub se vrhl ke dveřím pro sůl, ale chuť na solení ho přešla, neboť si dědeček najednou odlepil vousy a byl to — Jan.

[wil]. Kouzelný dědeček. Filmový přehled. 1975, č. 47 – 48, nestránkováno.