Kouzelná svítilna

Škrtnutím sirky zapálíme „kouzelnou svítilnu“ a brzy nato se na plátně objeví první půvabné obrázky. Obyčejná petrolejová lampa je podstatnou součástí jednoduchého přístroje, který ve své době připravil divákům nejednu zajímavou filmovou podívanou. Obrázky, které přístroj přenáší na plátno, jsou nejčastěji malovány barevně na sklo. Na tmavém podkladě před námi defilují nejrůznější druhy zámořských lodí, objevují se exotické krajiny, výjevy ze života námořníků. Šikovné ruce a bystré hlavy vymyslely způsob, jakým lze tyto nepohyblivé obrázky oživit a zpestřit tak projekci. Na řadu přicházejí první jednoduché triky. Stačí kousek celuloidu a na něm černobílá nebo barevná kresba. Horizontálním nebo vertikálním pohybem pokresleného celuloidu přes statický snímek dosáhneme požadovaného efektu. Tak se po nepohyblivém obrázku vysokého mostu pohybuje posunováním celuloidu zprava do leva dlouhý vlak; kolem spoře osvětleného domu na břehu řeky proplouvá černá gondola se dvěma gondoliéry, kteří se odpichují dlouhými bidly. Na jiném záběru vidíme temnou krajinu romanticky osvětlenou měsícem. Po horizontě jde, opět zprava doleva, černý smuteční průvod s pochodněmi a v jeho čele kráčí postavy nesoucí rakev. Kromě těchto triků lze pomocí přístroje použít také triky připomínající starou dětskou hračku, kartonové kukátko s barevnými sklíčky, která mění otáčením své ornamentální tvary — kaleidoskop. Na filmovém plátně se rychle prolínají barevné plošky, květinové vzory se střídají s geometrickými útvary, rozšiřují se, zužují, ustupují do pozadí a zvětšují se přibližováním tak dlouho, dokud v „kouzelné svítilně" nezhasne petrolejový plamínek a dokud nezmlkne hudba.

[baj]. Kouzelná svítilna. Filmový přehled. 1975, č. 43 – 44, nestránkováno.