Kost

Hladový psík si vyšel na procházku. Hned na začátku sežral úvodní písmenka K o s t na filmu a pokračoval dále v hledání kamínků, kytiček i motýlků. Odnesla to i jinak koketní zelená píďalka, o kterou se chvíli tahal se stejně hladovým ptáčkem. Nakonec to psík vyhrál a sežral je oba. Vesele si poskakoval a vůbec se nenudil. Znenadání ho opojila záhadná nádherná vůně. Rozběhl se bez rozmýšlení po její stopě. Kost. Veliká krásná kost ležela před malinkou budkou v železné ohrádce. Jak se k ní dostat? Psík chvíli bezradně obíhal ohrádku a v hubě se mu začaly sbíhat sliny. S vrčením začal plůtek zvedat, ale ten mu spadl na krk a pořádně ho přitiskl k zemi. Trvalo mu to dlouho, než se vymanil z nepříjemného sevření. A co kdyby zkusil roztáhnout tyčky? Snažil se vší silou proklouznout mezi nimi, ale pružné tyčky ho dorazily tak prudce, že se roztočil kolem své osy jako vrtulka. Setrvačností obtočil několikrát celou ohrádku, dostal se pod hromadu cihel a nakonec zůstal omámen ležet před nedobytnou kořistí. Čím déle se snažil, tím větší měl hlad. Napadlo ho podhrabat se, ale ve své horlivosti to přehnal a dostal se ven až na druhé straně ohrádky. Zase nic. Což kdyby zkusil přeskočit. Několik nezdařilých pokusů, při kterých si pořádně natloukl, ho odradilo. Vzpomněl si na cirkus. Našel si prkénko, které v polovině podložil kamenem a zatížil ho na jednom konci cihlami. Skočil a saltem přelétl ohrádku. Když se probral z nárazu, zjistil, že se mu to povedlo. Seděl pěkně uprostřed a vedle něho ležela vytoužená kořist. Než se však stačil vzpamatovat, vyběhl z budky malý rozezlený psík, skoro tak veliký jako kost. Zavrčel, prostrčil hbitě kost mezi plaňky a provlékl se za ní. Hladový vetřelec zůstal sedět jako vězeň a smutným okem sledoval nenávratně ztracenou kořist.

[??] Kost. Filmový přehled. 1968, č. 37, nestránkováno.