Konec velkého příběhu

Televizní dokument Konec velkého příběhu je velmi zajímavě udělaný projekt věnovaný legendárnímu letounu MiG 21. Režisér Zbyněk Podskalský jej natočil zajímavou formou – úvodní scéna a taktéž závěrečná jsou hrané. Mezi nimi je vložena reportážní dokumentární část přibližující pohled do zákulisí českého vojenského letectva.

Ve zmíněné úvodní scéně je divák přenesen od blíže nespecifikovaného kina roku 1945. Max, pilot RAF, přichází již po začátku představení spolu se svojí dívkou Janou, na projekci filmu „Návrat našich letců z Anglie“. Max při sledování záběrů z míst, odkud se teprve nedávno vrátil, ke své dívce pronese velmi symbolickou, ale výstižnou větu týkající se historie vojenského letectví:

„Každá válka, každá doba, má své legendární letadlo. V osmnáctém to byl třeba Dreidecker, v téhle válce to byl Spitfire a uvidíš, že nám čas přinese i další legendu.“

Tou legendou se stal stíhací letoun MiG 21.

MiG 21 – jeho cesta nejen mezi našimi stíhacími jednotkami, se začala odvíjet v padesátých letech a trvala celých 41 let! Tento na svoji dobu velmi nadčasový letoun podobného účelu má hmotnost 10 tun, jeho maximální výkon stoupání činí 120 m/s a maximální rychlosti dosahuje až 2,1 M. Za doby jeho činnosti, kdy sloužil k obraně vzdušného prostoru, jej pilotovalo více než 2000 letců. Jsou to právě oni, jimž režisér Zbyněk Podskalský dává ve svém dokumentu velký prostor. Setkáváme se zde jak s bývalými piloty MiG 21, tak i s těmi současnými. Precizní přístup tvůrců je patrný i v přínosu různých detailů, co se týče technických parametrů letounu včetně jeho ovládací činnosti. Největším přínosem jsou samozřejmě přímé zkušenosti bývalých i současných letců, kteří zde zavzpomínají i na své kamarády, co se již ze vzdušného prostoru nevrátili.

Záběry tohoto svým způsobem památníku legendárnímu letounu vznikaly na mnoha místech, zejména samozřejmě v lokacích vojenských letišť. Štáb tedy zavítal do Vojenské základny v Čáslavi, dále na letiště v Pardubicích, Hořovicích a Kbelích. V posledním jmenovaném místě bývaly taktéž letecké opravny, kde byl MiGu 21 poskytován údržbový servis. Nynější letecké opravny jsou situovány v Malešicích. I o těchto skutečnostech se divák z dokumentu dozví. Nechybí rozhovory se členy Wings Clubu Praha, záběry z Leteckého muzea ve Vyškově a VÚ Bílek. V několika dalších místech (lesopark Hostivař, obce Macourov, Korouhev a Čisovice) vznikly kromě dokumentárních záběrů také scény do hrané úvodní a závěrečné části. Není bez zajímavosti, že scény poválečného kina byly natočeny v říjnu 2004 v kině v Čisovicích na okrese Praha – západ a filmařský dokument o návratu letců z Anglie zde byl poslední projekcí v jeho historii vůbec. Kino bylo poté zrušeno a dnes jeho sál slouží jiným společenským účelům.

Ve stylu jakési nostalgie působí závěrečná scéna tohoto filmu, kdy již starší manželský pár – bývalý pilot RAF Max s manželkou Janou – vzpomíná na časy minulé. K nim patří dnes i éra MiGu 21, ale bohatá historie jeho využití jakožto stíhacího letounu, má v dějinách naší armády své nezastupitelné místo.

V dokumentu mj. hovořili vysloužilí členové 1. letky 11. stíhacího leteckého pluku:
Pplk. V. v. Josef Mitana
Pplk. V. v. Jan Voráč
Pplk. V. v. Zdeněk Polcar
Plk. V. v. Jan Budinský
Pplk. V. v. Jaroslav Novák
Mjr. V. v. Radoš Hofman
Mjr. V. v. Bohumil Hrabal
Pplk. V. v. Jan Kocour
Mjr. V. v. Zdeněk Sroka
Plk. V. v. Jaroslav Breburda
Pplk. V. v. Stanislav Konečný
Pplk. V. v. Bohumil Pavel

Dále pak členové současné 211. taktické letky:
Pplk. Petr Mikulenka
Pplk. Michael Borůvka
Mjr. Roman Svoboda
Mjr. Luboš Bechyně
Kpt. Tomáš Kvítek
Kpt. Jiří Pospíšil
Kpt. Michal Černý
Npor. Michal Daněk
Mjr. Miroslav Kopáček
Kpt. Jiří Kapitán
Kpt. Radoslav Matula
Npr. Ervín Ehm
Npor. Otakar Prikner
Kpt. Martin Nezbeda

Autor: ,