Kladivo na čarodějnice

V kultovním snímku Otakara Vávry Kladivo na čarodejnice se ocitáme na konci 17. století ve Velkých Losinách na šumperském panství. Příběh začíná ve chvíli, kdy stará žebračka Maryna ukradne svěcenou hostii, jíž chce dát jiné ženě, jež ji údajně potřebuje proto, aby jí kráva dávala více mléka. Při tomto činu je přistižena a má být souzena. Církevní představitele šumperského panství žádají hraběnku, aby byl povolán inkvizitor Boblig, t.č. již „mimo službu“, za nímž zůstalo čtyřicet let praxe ve vyhánění ďábla. Boblig je vyhledán a přizván na správu panství. Okamžitě zahájí proces s nebohou ženou a mnoha dalšími. Fanaticky posedlý Boblig se neštítí proti ubohým ženám vést vykonstruovaný proces, podmíněný tvrdým a nelidským mučením, vynuceným přiznáním a následným upálením nevinných na hranici.

Obětí Bobligova tribunálu se stane i místní farář Lautner, hodný a nekonfliktní člověk, jenž pomáhá potřebným. Spolu s ním žije na faře mladá dívka jménem Zuzana Voglická. Nelítostný Boblig toto veskrze počestné soužití viděl jako ideální záminku pro vyvolání dalšího odporného procesu. Byl si velmi dobře vědom, že jakékoliv průtahy a noví odsouzení jsou pro něho přínosem z hraběcí pokladnice. V nepřítomnosti Lautnerově je Zuzana zatčena spolu s přáteli – manželi Sattlerovými a jejich dcerou Lízou. Proti všem je vedeno obvinění z čarodejnictví, kdy dle tvrzení inkvizitorů všichni zúčastnění páchali smilné tělesné hříchy na místě zvaném Petrovy kameny. Zde mělo také dojít k milostnému obcování faráře Lautnera a hospodyně Zuzany.

Nikdo z farářových přátel se nechce přiznat. Obvinění jsou pochopitelně vykonstruována, nebozí lidé jsou nařčeni z velkých nechutností, jež proti nim vznesl Boblig. Zejména věrná Zuzana odmítá špinit osobu svého dobrodince Lautnera a odmítá proti němu potvrdit jediné křivé slovo hrozivých obvinění. Jenže jak ona, tak i ostatní, se ocitnou v osidlech mučitele. Nelidská bolest, jíž mučidla způsobují, donutí všechny nešťastníky přiznat veškerá falešná obvinění. Boblig je spokojen. Nyní již zbývá skoncovat se samotným Lautnerem. Farář je předvolán před tribunál, obviněn ze smilných činů a jeho přátelé jsou přivlečeni, aby vypovídali o hříšných aktech, jichž se s knězem dopouštěli. Naprosto zničení, zcela otupení hrozivými přestálými muky, všichni naprosto nepřítomně odříkávají zlé věci, které jim byly vštípeny inkvizitorským soudem. Lautner je zdrcen, bolí ho zrada, ale ví, že vina není na Zuzaně a ostatních, že vinen je pouze inkvizitorský soud v čele s fanatickým Bobligem.

Lautner se sám ocitá na mučidlech. Odmítá přiznat jakoukoliv vinu, nicméně při jednom z obzvlášť těžkých mučení se přiznává. Vzápětí si však uvědomuje, že to je přesně to, na co inkvizitoři čekají a i přes další způsobenou bolest své přiznání odvolává. Ví, že zemře na hranici jako ostatní, ale chce odejít s čistým štítem, neboť si je vědom veškeré té neskutečné hrůzy, která se pod Bobligovým vedením na panství děje...

Autor: ,