Kateřina a její děti

Vesnické drama režiséra z roku 1970 potkal stejný osud jako řadu jiných snímků, do jejichž výsledné podoby brutálně zasáhly nůžky normalizačních cenzorů. Pesimistický tón a existenciální přesah, vycházející z charakteru československé kinematografie šedesátých let, ovšem ve filmu zůstaly. Civilně syrový příběh odehrávající se v zapadlé horské vesnici kdesi v Beskydech se proto dostal do kin až pět let po své realizaci – v roce 1975. Hrdinkou vyprávění jsou ženy – vdova Kateřina Valigurová a její tři dcery, které marně hledají bezpečné místo ve světě prostřednictvím mužů. Nakonec se musejí spolehnout na vlastní síly a ženskou loajalitu... Film se opírá jak o baladickou kameru , tak o nadčasové přírodní exteriéry a kvalitní herecké výkony méně známých představitelů (naneštěstí poznamenané snahou protagonistů hovořit valašsky). Jde o nejlepší Gajerův snímek, režisér se však v následujících letech uchýlil k nekonfliktním dětským snímkům.

Zdroj: NFA