Kainova výchova

Dvojnický motiv patří ke klasickým východiskům literárního i filmového thrilleru.
Metaforické znázornění sporu dobra a zla v člověku často inklinuje k psychiatrické
diagnóze patologicky rozdvojené osobnosti. Schizofrenie je však
většinou spíše mechanicky využívaným vysvětlením předcházejícího řádění
odpoutaného "temného" dvojníka, jež bývá ve středu pozornosti tvůrců, než
realistickou studií postižené osobnosti. Ctitel mistra napětí Alfreda Hitchcocka,
americký scenárista a režisér Brian De Palma, využil dyojnické záměny v
kriminálním thrilleru Dvojník (FP 11/92 - V), kde se inspiroval mistrovým
slavným Vertigem. V psychologickém thrilleru Kainova výchova (1992) se De
Palma zabývá zmíněným klasickým rozdvojením osobnosti ve stylu Hitchcockova
dramatu Psycho (1960). Obětí duševní poruchy je (podobně jako v režisérově
filmu Oblečen na zabíjení, FP 6/92 - V) oblíbená záporná postava americké
B-kinematografie, psychiatr. - Doktor Carter se vzdal své prosperující pediatrické
praxe, aby se mohl plně věnovat své malé dceři Amy. Zaměstnaná manželka
Jenny zprvu mužově přepjaté, ale poněkud neosobní péči o dítě nevěnuje zvláštní
pozornost. Dojde k tragédii: Carter, jako chlapec těžce traumatizovaný svým
manipulátorským otcem, zvráceným doktorem Nixem (rovněž dětským psychiatrem), ztratí kontrolu nad dosud pečlivě skrývanou temnou stránkou své bytosti, zlým Kainem. Ve snaze pomoci ďábelskému otci v dalších experimentech
s řízenou výchovou, začne unášet děti, ale také vraždit. Jednou z obětí se má stát
Jenny, která vinou manželova chladu obnoví známost se svým dřívějším nápadníkem, elegantním Jackem. I když všechno nakonec nevyjde podle Nixova
zločinného plánu, pro policii a pro zamilovaný pár je jeho syn, divoce zmítaný
bojem se svým horším já (ale i s dalšími "odpoutanými" osobnostmi) nebezpečným
protivníkem... - De Palma elegantně balancuje na hranici mezi "vážným"
thrillerem a jeho ironickou parafrází. Ve filmu hraje důležitou roli vědomí diváckých
souvislostí (jednou z nejvýraznějších je variace na potopení auta s mrtvou
ženou v bažinatém jezírku z Psycha); to snímek povyšuje na labužnickou
intelektuální hru s "pokleslým " tématem. Pro režiséra je typická také sebeironická
manipulace s filmovou realitou (zlý sen Jenny, následovaný retrospektivou
chůviny vraždy). Pozornost v zajímavém snímku si zaslouží John Lithgow v
nelehké "mnohoroli".
-ap-, Filmový přehled 1994/6/17