Jak křeček snědl dědu Mráze

Byla zima. Venku ležel sníh, blížily se vánoce. Špačci odlétli pryč a jezevci, medvědi a i křečci si natáhli budíky na jaro a šli spát. V jednom doupěti bydlel ještě se dvěma jinými křečky křeček Anatol, nepořádný, umouněný a zlý křeček. Postýlku měl ušmudlanou a pod ní se válely rozbité a neurovnané hračky. Každý z křečků měl svůj budíček nařízený na jaro a vedle něho stály hrníčky se zimními zásobami. V doupěti bylo teplo a ticho, všichni spali v tuto roční dobu. Ale budík nepořádného Anatola byl porouchaný, šel, jak se mu zachtělo – chvíli pomalu, chvíli zas rychle, a tak si taky najednou vzpomněl a začal zvonit. Anatol vyskočil, „to už je určitě jaro“, pomyslel si, a pak si uvědomil, že má ukrutný hlad. Nejdříve snědl, co měl v zásobě – ale toho moc nebylo – a protože měl ještě hlad, snědl svým spolubydlícím všechno, co měli ve svých hrníčcích, a pak se vydal nahoru na zem, podívat se, jestli by se nedalo ještě něco sehnat. Ale to překvapení když vylezl ven, všude bílo a zima, a najednou uviděl dědu Mráze, jak ujíždí přes kopce se sáňkami plnými dárků pro děti ve škole. Byly tam panenky, vláček, míč, panáčci, a pak plný pytel krásných červených jablíček – na ty dostal Anatol velikou chuť. Děda Mráz mu jedno krásné dal, ale to bylo křečkovi málo, a začal se s dědou Mrázem o ně tahat. A pak se najednou děda Mráz octnul v Anatolově břiše – snědl ho se vším všudy. Pak si oblékl dědův plášť, vzal sáňky, naložil na ně své staré rozbité hračky a vydal se s nimi ke škole. Tam ho děti s jásotem uvítaly a s napětím čekaly na dárky. Ale jaké bylo jejich zklamání, když jeden po druhém dostával hračky staré, pomlácené – panenky s utrhanýma ručičkami, míč celý popraskaný a splasklý – bylo jim z toho do pláče, tohle ještě nikdy od dědy Mráze nezažily. Když se ale pozorněji na dědu Mráze podívaly, zdál se jim najednou nějaký divný, a když se jim podařilo sundat mu plášť i čepici, zjistily, že to vůbec děda Mráz není, ale ošklivý a zlý křeček. Daly se s ním do pranice, a jak s ním tak třásly, najednou z něho vyskočil – pravý, milý a usměvavý děda Mráz a začal hned dětem rozdělovat všechny ty krásné dárky, které jim přivezl. Anatola pak společnými silami vyhnali a křeček zahanbeně upaloval, co mu jen nohy stačily. Snad si přece jen dal příště větší pozor a budíka lépe natáhl a nařídil – vánoce na zemi už nechtěl zvonu zažít!
Filmový přehled 8/1964