Garage Olimpo

V době vlády fašistické vojenské diktatury na přelomu 70. a 80. let zmizely tisíce osob v koncentračních táborech a mučírnách policie. V jedné z nich se odehrává příběh dívky Mane a jejího kata Felixe. Pozornost je zaměřena především na průběh psychologického mučení, přičemž na melodramatickém základě se rozvíjí silný příběh lidského utrpení.

Téma „léčby juntou" je pro argentinskou kinematografii klíčové. V době vlády fašistické vojenské diktatury na přelomu 70. a 80. let zmizely tisíce osob v koncentračních táborech a mučírnách policie. Garage Olimpo je název jedné ze skupin, které prováděly brutální mučení (především pomocí elektrošoků). Šlo o tzv. špinavou válku, kdy na několik let přestaly v zemi platit zákony a teror dosáhl jednoho ze svých dějinných vrcholů. Spolu s dokumentem Juan: Jako by se nic nestalo (Juan: Como si nada hubiera sucedido, 1987) režiséra Carlose Echeverríi je snímek Garage Olimpo jedním z nejzásadnějších filmů pojednávajících o hrůzných metodách mučení za vojenské diktatury v Argentině. Stejně jako Echeverría, i Bechis hledá odpověď nejen na otázky týkající se známých faktů, ale jde mu především o proces myšlení jak mučitelů, tak i jejich obětí. S tímto cílem se soustředí na vztah mladé příslušnice ozbrojeného odboje dívky Mare, která padla do rukou diktatoriální armády a jejího bachaře - mladého poddůstojníka Felixe, který u ní před jejím zatčením bydlel jako podnájemník. Je to vztah lásky a nenávisti, který skončí až v okamžiku, kdy mladík dostane rozkaz, aby dívku připravil na „let smrti". Lety, při kterých byly vězňům nejdřív aplikovány drogy a pak byli svrženi z letadla nad ústím řeky Rio de la Plata do Atlantického oceánu. Rafinované vraždy, jejichž oběti zmizely beze stopy.
katalog 1. Festivalu nad řekou