Fimfárum Jana Wericha

Filmový přepis pěti moudrých, úsměvných a svérázných pohádek Jana Wericha, které se řadí k české národní klasice. Možná i proto, že jejich témata o lidské malosti a závisti jsou nadčasová a věčná. Během patnácti let vzniklo pět pohádkových „kraťasů“, které byly propojeny krátkými hranými sekvencemi a hlasem Mistra Wericha do komponovaného pásma se standardní distribuční stopáží.
Až opadá listí z dubu (1991, 28 min.)
V režii bývalé spolupracovnice Jiřího Trnky Vlasty Pospíšilové, s hudbou Petra Hapky a zřejmě souhlasného přitakávání doc. Skály, absolvuje násoska sedlák Čupera pohádkovou odvykací kůru.
Franta Nebojsa (2002, 15 min.)
Když se někdo neumí bát, tak jako zarytý nemluva Franta Huťásek, nenaučí se to ani v hororové krčmě, režii Aurela Klimta a početné společnosti vypečených strašidel výtvarníka Martina Velíška.
Splněný sen (2000, 16 min.)
Tentokrát se Vlasta Pospíšilová zaměřila na pohnutý život „gamblera“ Loudala, který si rád přihne, je v neustálém sporu se svojí ženou, ale hlavně sází podle snových vizí a čeká na svoji velkou ránu.
Lakomá Barka (1986, 16 min.)
Jak se v noci žilo ve vesnici Dejvice, kde jak se setmí, dostává všechno „nohy“, a co se tam přihodilo lakotné hospodyni pana faráře. Loutky Jana Pošeho doprovází v lidovém tónu Vladimír Merta.
Fimfárum (2001, 25 min.)
Když začne čilá kovářka zanášet s knížecím lokajem a snaží se zbavit nepohodlného manžela, zasloužený trest ji nemine. To, co se stalo ve vesničce Nejdedál, nafilmoval režisér Aurel Klimt.

[Cinema - karta]