Duch minulosti

Snímek vznikl podle skutečného soudního případu, který nedávno proběhl ve státě Mississippi. Po třiceti letech v něm byl bělošský rasista obviněn z vraždy, jíž se dopustil v roce 1963 na černošském bojovníkovi za lidská práva Medgaru Eversovi. Na rozdíl od dvou dřívějších procesů byl vrah tentokrát odsouzen k doživotnímu vězení. - Tvůrci pečlivě rekonstruují samotnou vraždu a především nové vyšetřování, které na sklonku osmdesátých let obnovil ambiciózní černošský právník. - Zástupce státního žalobce Bobby DeLaughter, jemuž bylo v době vraždy jedenáct let, cítí určitou spřízněnost se zákeřně zabitým otcem třech dětí. Přes různé problémy, provázející dávné (a tedy těžko doložitelné), avšak stále ožehavé události, dovede svou věc do konce.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Mississippi je znovu v plamenech: Rob Reiner vypráví skutečný příběh o zavraždění bojovníka za občanská práva zabijáky Kukluxklanu. Smrtící výstřely, které padly roku 1963, byly odsouzeny teprve po 30 letech.

DUCH MINULOSTI
Občas, ve velmi výjimečných případech, se může stát i to, že film ovlivní realitu. Když Frederick Zollo v roce 1988 produkoval drama Hořící Mississippi, ještě zdaleka netušil, že tím uvádí do chodu řetězovou reakci. Jistý místní jižanský šerif se tímto filmem totiž cítil poškozen na cti a podal žalobu. Zatímco Zollův právník připravoval obhajobu, narazil na dvacet let starou knihu o Kukluxklanu, v níž se člen Klanu Byron De La Beckwith chlubí vraždou černošského obránce občanských práv Medgara Everse. Zollův objev pak přispěl k tomu, že byl Beckwithův případ znovu otevřen a Beckwith byl o rok později porotou, složenou z osmi černochů a čtyř bělochů, shledán vinným. Rozsudek zněl: doživotí. Je podivuhodné, k čemu může být takový rozzlobený místní šerif dobrý.

Když už se Zollo tímto způsobem zapletl do Eversova případu, začal se pozadím onoho justičního skandálu zabývat podrobněji a nakonec získal pro spolupráci i režiséra Roba Reinera (Pár správných chlapů, Americký prezident) - a vznikl snímek Duch munulosti. Do uzávěrky tohoto čísla jsme ho bohužel neměli možnost vidět, a proto můžeme spoléhat jen na mínění zahraničních recenzentů.

Podle nich snímek nedopadl příliš dobře, paradoxně vinou (či zásluhou?) poctivé snahy tvůrců. Ti se totiž v upřímné snaze poskytnout Eversovi pozdní spravedlnost ztratili v plakátovém politickém kýči a liberálních deklamacích.

S výjimkou dvou, tří vět se divák údajně vůbec nedozví, kdo byl Medgar Evers a jaký byl jeho význam pro hnutí na obranu občanských práv. Okamžitě po titulcích je totiž zastřelen a od té chvíle nejde ani tak o uvědomění černých jako o martýrium jednoho bělocha.

Právník Bobby DeLaughter (Alec Baldwin), který po 25 letech zvonu otevírá případ, je zasypáván výhružkami a riskuje život svůj i své rodiny, aby usvědčil vraha Byrona De La Beckwitha (James Woods). Jak jsme se však dočetli, lovec není v tomto případě zdaleka tak zajímavý jako oběť - a tak filmu jednoznačně dominuje Woods, pomocí latexu a make upu proměněný v 73 letého Beckwitha (nominace na Oscara). Za zklamání pak naši kolegové označují jak výkon Aleca Baldwina, tak Whoopi Goldbergové, která prý zaměnila dramatiku za patos a emocionálního pekla své postavy se dotkla jen velmi vzdáleně.

Budeme si muset počkat do premiéry, abychom mohli posoudit, nakolik je na naše kolegy spoleh, a nakolik je Duch minulosti tím, čím chtěl být.

Autor/Zdroj: HR/hej/Cinema