Dovidenia v pekle, priatelia

Snímek Juraje Jakubiska Dovidenia v pekle, priatelia měl podobně pohnutý osud jak další dvě tvůrcova trezorová díla z šedesátých let a . Byl natočen v koprodukci v roce 1970 a měl být uveden v dokončené italské verzi na 23. MFF v Benátkách 1972. Navzdory snahám producenta Morise Ergase se Slovenský film i Jakubisko od této verze distancovali, a tak z předvádění sešlo. V nových podmínkách se tvůrce k dávnému projektu vrátil a do značné míry jej přepracoval. Dotočil několik sekvencí a změnil dialogy. Vznikla tak bizarní féérie (s prvky černého humoru) v charakteristickém přebujelém stylu, rámovaná symbolickou ideovou rovinou, značně poplatná revoluční současnosti. Skupinka podivných lidí se oddává hrátkám na jakémsi venkovském sídle. Živočišné scény jsou provázeny úvahami o smrti, "filosofickými" neditacemi, surrealistickými motivy i narážkami na národní téma. To vše se ovšem rozvíjí v retrospektivě: svět je totiž postižen jakousi katastrofou, z níž se má lidstvo zachránit v arše. Hrdinové nakonec odmítnou podřídit se krutému diktátu terorizujících "zachránců", vyvolají revoluci a odjíždějí tam, odkud nedávno přišli. Podivná spirála věčného lidského boje se dostává do dalšího bodu… Jakubiskova bohatá obraznost (tentokrát stál sám za kamerou) a samozřejmá řemeslná zkušenost nenacházejí odraz v proklamované závažnosti sdělení. Zamýšlený "přesah" filmu se utopil v inscenačních výstřednostech. Zajímavým prvkem je využití zestárlých herců v dotáčkách (mj. i Olgy Schoberové, respektive Olinky Bérové). S tím ostatně souvisí i úvodní dedikace:"Tento film je věnován všem spolupracovníkům a hercům, kteří se nedožili jeho premiéry a kteří už nikdy nepocítí na svých plecích tíži svobody."

Autor/Zdroj: /Filmový přehled