Divoká růže

Americké filmy, objevující se v našich kinech, většinou patří ke komerčním snímkům, jejichž hlavním úkolem je zastavit neúprosný pokles divácké navštěvnosti. Jen málokdy se setkáváme s dílem, jež se vědomě zříká atributů divácky úspěšného filmu; nemůže se pochlubit žádnou hereckou hvězdou či hvězdičkou ve svém obsazení, jménem proslulého nebo "zajímavě avantgardního" režiséra , neobrací se na mladistvého návštěvníka biografu s proudem konfekční zábavné hudby, zakrývajícím bezduchý děj, ani nepředkládá dobrodružství a napětí či nervy drásající kriminální rébus s nezbytnými automobilovými honičkami a přestřelkami. Ne, že by takové filmy ve Spojených státech nevznikaly, ale je jich relativně málo a jen obtížně hledají cestu k divákovi, jak doma tak i v zahraničí. Patří k nim i film Johna Hansona Divoká růže. Příběh třicetileté, rozvedené June Lorichové, která se snaží najít soulad a spokojenost v pracovním i soukromém životě, se odehrává v neobvyklém prostředí rudných dolů v Minnesotě. Je to sympatický pokus o realistický snímek se sociální tematikou, který našel víc pochopení u odborné kritiky než u publika. Jeho nejvýraznějším rysem je autenticita a především odlišnost od většiny americké filmové produkce. Je třeba ocenit civilní herecký výkon málo známé Lisy Eichhornové v hlavní roli a kameru Petera Steina.

(Zdroj: -mim- Filmový přehled 6/1988, str. 3)