Divoká holubice

Snímek režiséra Sergeje Solovjova Divoká holubice je z rodu poetických filmů, určených vnímavým divákům schopným reflexe. Děj vychází z románu Borise Rjachovského a odehrává se po válce v kazašském městečku, kde uvízlo pár evakuovaných moskevských intelektuálů. Žijí tu v citovém a kulturním vakuu. Vedle nich se schází u kulečníku parta chovatelů holubů (dobová móda provinčních měst), jejichž vulgárnost je demaskována v urputném zápasu o získání bílé holubice, již vlastní dětský hrdina filmu. Zákeřnost a podlost příslušníků tohoto "establishmentu" je vlastně metaforou pokleslého životního stylu, jemuž se způsobem existence vymykali bývalá herečka Xenie a chlapcův otec - malíř zmrzačený ve válce. Otcovým krédem je žít navzdory všem okolnostem čestně a nenechat se nikým připravit o toto právo. Co znamená toto krédo, si protagonista plné uvědomuje až v dospělosti, když letí jako kosmonaut nad planetou a medituje na téma své totožnosti. - Mravní poselství filmu, jehož reálie jsou prezentovány v symbolicky laděném retrostylu, je složitě zašifrováno do fragmentárně pojatých dějových motivů (kapitoly s názvy Můj otec, Bílá holubice, Martynovo doupě). Jednotlivé obrazy jsou mistrně režírované, každý vydechuje svou osobitou atmosféru. Některé mají zamlženou "akvarelovost" takřka snové vize, jiné jsou virážované ve strohé tónin. Jakoby dokládaly úvodní motto z Dostojevského: "Nic nemá v životě větší cenu, než hezké vzpomínky, zvláště ty z dětství ... Podaří-li se nám jich uchovat v sobě hodně, je člověk zachráněn na celý život. Dost možná, že právě taková vzpomínka zabrání člověku spáchat velké zlo ... " - Na 43. MFF v Benátkách 1986 získal snímek Zvláštní cenu poroty ex aequo a na XX. VFF v Tbilisi 1987 Velkou cenu v soutěži dětských filmů.

(Zdroj: -gk- Filmový přehled 1988/1. str. 3.)