Den šelmy

Hororová pekelná komedie, z níž občas zamrazí. Donkichotský kněz, umaštěný prodavač heavymetalové hudby a šarlatánský moderátor esoterické TV show musí vzdorovat nejen Antikristu, který má přijít do Madridu o Štědrém dnu, nýbrž také podivuhodným účinkům diethylamidu kyseliny lysergové (LSD).
Původně vystudovaný filozof Álex de la Iglesia patří ve Španělsku k předním tvůrcům cine fantástico. Jeho divácky úspěšná díla pravidelně sklízejí několikanásobné ceny a nominace Goya, které jsou obdobou tuzemských Lvů. Průlom v Iglesiově kariéře nastal s jeho celovečerním debutem produkovaným Pedrem Almodóvarem Akce mutant (Acción mutante, 1993). Snímek položil základy Iglesiova charakteristického rukopisu, jenž tkví v pečlivě stylizované výpravě, bizarních fantaziích a černohumorné komice s trefnou sociálně-kritickou reflexí. Iglesiova tvorba je komerční, nicméně auteurské povahy; nelze jí upřít velkou míru řemeslné sofistikovanosti, leckdy subversivně nabourává zažité vyprávěcí modely blockbusterových fikcí a opírá se do společenských problematik, ať už v rovině genderu, historie, náboženství anebo médií. S hororovou komedií Den šelmy se Iglesia zapsal do mezinárodního povědomí. Film je typickou ukázkou režisérovy estetiky, která ještě není ochuzena o určitou syrovost, jakou postrádají jeho neméně zajímavé, avšak velkolepější a uhlazenější projekty posledních let.
Filmový příběh o příchodu Antikrista, šelmy, jak se označuje v knize Zjevení sv. Jana, není nepodobný Cthulhu mýtu H. P. Lovecrafta, v němž starý kněz a profesor teologie zvěstuje příchod „Starobylého Velkého". Nerozlučný tandem Iglesia - Guerricaechevarría přesunul lovecraftovský děj z Toleda do Madridu. Na pozadí apokalyptické krajiny a la Gotham (Iglesia pracoval jako komiksový autor) se tady rozehrává satanský námět Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby, 1968), Vymítače (The Exorcist, 1973) či Přichází Satan! (The Omen, 1976), aby byl zveličen cervantovskou komikou. Postava kněze Ángela ztělesňuje donkichotský boj s větrnými mlýny, jež zastupují esoterická média. Film například otevřeně kritizuje Berlusconiho populární formát Tele 5. Ne náhodou dělá Ángelovi společníka „Sancho Panza" José, zástupce metalové kultury, která od 70. let s marketingovým potenciálem kýčovitě zužitkovává hororovou i okultní symboliku. Iglesia navazuje na tradici esperpenta: groteskní deformovanou a zveličující estetikou podává svědectví o tržní společnosti, které je stejně aktuální jako v době vzniku filmu.

Jiří Blažek, LFŠ 2014

oficiální text distributora,