Co je zapsáno, zůstává ...

Obsah slov starého sarajevského kronikáře Muly Mustafy Bošeskije jakoby předznamenal celý život národního umělce Ludvíka Kuby, hudebníka, malíře, etnografa, jemuž četné slovanské národy děkují za objevení lidové kultury svých předků. Byly to zejména písně, počet sahá do tisíců a navždy zůstanou zapsány v obsáhlém sborníku, který L. Kuba nazval Slovanstvo. V souborném díle nazvaném Zpěvy lidu československého vydal zachycené písně české, moravské a slovenské. Sbíral písně v Lužici, u pamětníků zapsal stovky ruských lidových písní. Ze svých cest po Balkáně přivezl stovky písní černohorských, dalmatských a slovinských. V roce 1893 studoval lidovou kulturu Bosny a Hercegoviny.

V oblasti řek Bosny a Neretěvy začíná i filmové putování po stopách Ludvíka Kuby. Nejde v něm jen o strohý dokument, ale spíše o básnické ztvárnění výsledků Kubovy práce. Film vychází z jeho zápisků, z dobových dokumentů i malířského díla, které za svého pobytu v Bosně a Hercegovině nashromáždil, a konfrontuje je s dnešní, stále se rozvíjející tradicí lidové kultury. Protějškem tohoto putování jsou návraty do rodné země – do Čech, jejichž lidová píseň se Kubovi stala provždy inspirací, kořeny, z nichž vyrostla jeho umělecká osobnost. Film vznikl v koprodukci Československé televize Praha a televize Sarajevo.

Zdroj: Týdeník ČST 40/1980, str. 7

Autor: ,