Člověk bez osudu

Režijní debut známého maďarského kameramana Lajose Koltaie Člověk bez osudu je adaptací proslulého stejnojmenného románu Imreho Kertésze, za nějž především dostal spisovatel, publicista a překladatel Nobelovu cenu (2002). – Autobiografická kniha, vydaná poprvé v roce 1975 (a stejně tak i film), patří k nejvýznamnějším svědectvím o holocaustu. Od mnoha děl s obdobným tématem se liší zejména tónem, jakým je popisován úděl Židů za druhé světové války. Je totiž vyprávěním patnáctiletého Gyury Kövese o jeho odvlečení do koncentračních táborů v létě roku 1944, o osudu nevinně vězněných lidí i o návratu domů v roce 1945. Chlapec přijímá události s naivitou a nezkušeností mládí, postupně se však v krutých podmínkách zoceluje a vrací se zpět do vlasti jako jiný člověk. – Imre Kertész se jako scenárista poměrně věrně přidržuje předlohy, přidává k ní však postavu amerického vojáka, který po osvobození Gyuru zrazuje před návratem do Maďarska, patřícího do sovětské zóny. Právě zajímavý odstup a věcnost přinášejí nečekaně emotivní obraz nelidské zvůle, bez obvyklých melodramatických prvků zato s jasným mravním vyzněním. Jedním z hrdinových problémů se stává otázka, jak se postavit k minulosti i k budoucnosti a jak se vyrovnat s těmi, kteří nikdy nemohou „sdílet nesdělitelné“. – Snímek s vynikajícím audiovizuálním řešením i s úctyhodným výkonem Marcella Nágyho je nejdražším maďarským filmem, i když jeho příběh je vlastně komorní...

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/3