Chlapci

Režijní prvotina Mikka Niskanena natočená podle předlohy spisovatele Paava Rintaly z roku 1958 mapuje tzv. pokračovací válku ve Finsku z pohledu party kluků z Oulu. Úvodní obdiv k válečným hrdinům se prostřednictvím chlapecké podnikavosti, zvídavosti a touhy po dobrodružství proměňuje ve ztrátu životních iluzí.
Spisovatel Paavo Rintala (1930-1999) vyrůstal od svých jedenácti let v Raksile, ve stejné části Oulu, ve které své lumpárny provádí i pětice hrdinů jeho autobiograficky laděného románu Chlapci (1958). Mikko Niskanen se jako herec a začínající filmový režisér pro knihu nadchl během svých studií na moskevském VGIK (1958-1960). Všechny románové zápletky ale ve scénáři nevyužil, jejich sled pozměnil a konec upravil. Romanopisec pomohl s výběrem lokací a režisér objevil pro deset chlapeckých rolí talenty, mezi které patřil mimo jiné i herec, komik a hudebník Vesa-Matti Loiri.
V létě roku 1941 přiveze vlak do Oulu německé vojáky. Jake, Immu, Pate, Matti a Urkki ostražitě sledují jejich pochod městem i večerní procházky s místními ženami. Jakmile se klukům naskytne příležitost, prodávají Němcům projíždějícím ve vlacích pivo, svádějí bitky s výrostky ze sousední čtvrti a vymýšlejí, jak se stát hrdiny. Jejich nápadité hry provokují, děsí i baví, zatímco válka zasahuje do rodiny každého z nich.
Nehodnotící režijní přístup, působivé výkony neherců v chlapeckých rolích a hudební motivy, v nichž se ozývají známé válečné melodie, podtrhují autentické vyznění Niskanenova snímku. V roce 1992 filmový kritik Tapani Maskula film Chlapci v deníku Turun Sanomat dokonce označil za „nejprofesionálnější debut, který se kdy ve Finsku na filmovém plátně objevil".
Traumatická válečná zkušenost je námětem i následujících Niskanenových filmů Sissit (Partyzáni, 1963) a Hopeaa rajan takaa (Stříbro za hranicemi, 1963), které rovněž vycházejí z literárních předloh. Svojí poetikou Niskanen ovlivnil tvůrce identifikující se s estetikou nové vlny a jeho filmy dostávaly přízviska „kultovní" či „přelomové". Kromě neotřelých filmových námětů soustavně pracoval na vizuálně i tematicky ambiciózních televizních produkcích Elokuva jalostavasta rakkaudesta (Film o zušlechťující lásce, 1967) či Osm smrtelných ran (1972). Jeho snímek Poběžme! (1982) byl určující pro generaci filmařů nastupující v 80. letech.

Alžběta Štollová
LFŠ 2015

oficiální text distributora,