Chačipe

Středometrážní snímek Chačipe není typický dokument. Režisér, kameraman a scenárista Miroslav Janek v něm navázal na své předešlé tituly Hamsa, já jsem (FP 10/99) a Nespatřené (1996), v nichž jeho partnery byli nevidomí studenti hudební konzervatoře respektive nevidomé fotografující děti. Tentokrát dal 8mm kameru do rukou malým obyvatelům dětského domova (materiál byl v konečné fázi převeden na 35mm film) a pak je natáčel při jejich „experimentování“. Výsledkem je originální koláž: autor ji poskládal z materiálu, jejž natočil sám, ze záběrů, pořízených dětmi o jejich všednodenním životě (některé sekvence jsou černobílé), z vtipných scének, jež vymyslely, sehrály a nafilmovaly, a z animovaných minipříběhů. Vše dokreslují dětské výpovědi, vedené s (neviděnou) vychovatelkou tetou Táňou, recitace básní a čtení láskyplných dopisů „domů“. Vznikl tak výjimečný film, vypovídající zejména o pocitech malých obyvatel dětského domova. Filmaři zachycují spontánní radost z natáčení a ze hry, bezprostřední tvořivost, ale i dětský stesk, bolest a smutek z nespravedlivosti osudu a nenaplněnou touhu po vlastním domově a rodině. - Snímek byl natáčen v dětském domově a během letního pobytu v kamenné tvrzi v jižní Francii, pořádaného občanským sdružením Audabiac, kde se konají pro děti tvůrčí dílny pod vedením známých umělců rozličných profesí.
-kat-, Filmový přehled 2006/2