Cesta snů

Theres a Kenneth zpívají rozšafný hit The Lion Sleeps Tonight, jenže u toho vypadají povážlivě mdle. To Ariane a Davidovi už do zpěvu není, rozcházejí se – sice na úplně jiném místě a v jiné době, jejich příběh má s tím prvním ovšem leccos společného. A nejsou to jen hlavní hrdinové, ale i všechny ostatní figury, které se nacházejí ve stavu jakési sklíčenosti či neurčitého omámení. Cesta snů představuje mnohdy spíše plíživou, nenápadnou, a o to vemlouvavější noční můru, v níž nejde o vtahující melodrama, zato o každé gesto, pohled a krok.

Životy všech protagonistů se dostaly na scestí, respektive do momentu, který z nich vysál potřebnou energii. Režisérka tuto situaci zachycuje pomocí osobitého stylu, jenž díky své částečné kryptičnosti místy nabývá parametrů podobenství. Scéna je připravena přehledně, přesto v sobě film nese nemalou dávku tajemství. Ta jsou postupně odhalována ani ne tak pomocí slov, jako prostřednictvím všemožných detailů, které autorka ve svém úsporném díle precizně inscenuje.

Angela Schanelecová ve své novince nijak dramaticky neakcentuje vazby mezi postavami, namísto toho se soustředí na každý moment, z čehož film čerpá kromě své celkové vyklidněnosti i podprahovou naléhavost. Hrdinové, či spíše antihrdinové zde trpí absencí lásky i neschopností dát naplno průchod svým skutečným tužbám. Ačkoliv mají nesporně zájem o život, jsou jím zároveň z mnoha důvodů vyčerpaní. Jako protagonista, který podle svých slov věří v Boha, jenže současně necítí jeho podporu. Pochyby, zda z toho náhodou nemůže vinit především sám sebe, jsou pro tápání postav Cesty snů příznačné.

„Toto nové svěží dílo by snad už mohlo změnit fakt, že se Schanelecové nikdy nedostalo stejné pozornosti jako jiným filmařům z tzv. Berlínské školy. Ačkoliv spojit její strohou, ale hluboce procítěnou vizi s konkrétním trendem vlastně popírá jedinečnost jejího díla,“ napsal časopis Slant po premiéře snímku na festivalu v Locarnu.

Viktor Palák
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,