Černé labutě

V Černých labutích se bulharský režisér Ivan Ničev zabývá cenou, již musí zaplatit člověk, který se rozhodne plně rozvinout své možnosti, svůj talent. Osud ctižádostivé baletky je pro ztvárnění tohoto tématu zvlášť názorným a vděčným materiálem. Ničevovou hrdinkou je sboristka Violeta z oblastního divadla, plachá, uzavřená žena na prahu třicítky, která konečně dostane příležitost stát se sólistkou. Ve dnech, kdy se rozhoduje o její příští kariéře, mimořádně senzitivní Violeta bilancuje svůj dosavadní život, vzpomíná na dětství, poznamenané rozchodem rodičů, a na počátky své dráhy ve škole i později „na oblasti“. Osnovou vyprávění tak kromě scén z přítomnosti prostupují bodové i rozsáhlejší reminiscence z Violetiny minulosti. Formou slovního komentáře se ve filmu opakovaně vracejí mravní naučení, která Violetě adresuje její otec. V těchto větách je také vyjádřena filozofie Ničevova filmu: náročný život s sebou nese krom světlých chvil i okamžiky hořkosti a bolesti, jež je třeba zvládat a svým způsobem i využívat. Člověk může prohrávat, ale nesmí se vzdát.
Černé labutě jsou filmově velmi kultivovaným dílem, na němž je patrná Ničevova rozsáhlá filmařská erudice: lze mu však vytknout jistou schematickou modelovost v rozehrávání dílčích motivů. Snímek je adaptací stejnojmenné novely (u nás vyšla v roce 1984) spisovatele Bogomila Rajnova, jehož dcera, baletka a herečka Diana, vytvořila ve filmu hlavní roli.

Filmový přehled 12/1986