Cementová zahrada

Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA je adaptací známé novely současného britského spisovatele lana McEwana (mj. též scénáristy psychothrilleru „Dobrý synek"). Tato próza vyšla nejdříve ve Světové literatuře a v roce 1993 i knižně v nakladatelství Volvox Globator pod titulem Betonová zahrada. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako „páni" domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudypřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života. Režisér Andrew Birkin dostal na MFF v Berlíně 1993 za tento film Stříbrného medvěda za režii.
Záhrobí a sexualita v domě hrůzy! Zakázaná láska na konci světa! Dekadentní drama na hranici žánrů. Filmový přepis šokující knihy lana McEwana z roku 1987, která nedávno vyšla i česky. Naznačíme děj: při betonování zahrady zemře otec a matka už na nic nestačí. Brzy dodýchá i ona a čtyři děti nevědí, co s mrtvolou. Nakonec ji pohřbí do cementu ve sklepě a stávají se „pány" domu. Šestnáctiletá Julie a o rok mladší Jack jsou však po čase zasaženi nezvládnutelnou silou incestu...

Citace z newyorského týdeníku Variety:
„Film CEMENTOVÁ ZAHRADA postrádá přímočarou příběhovost DOMU NAŠÍ MATKY Z ROKU I 967, kde Jack Clayton rovněž vyprávěl o dětech zatajujících matčinu smrt. Birkin se víc zaměřuje na nejasné oblasti vztahů mezi obojím pohlavím a na snadno zranitelný svět pubertální mládeže. Birkin si snad uvědomoval nebezpečí, že by celá výstavba mohla vyústit ve fraškovitost, a proto po celý film udržuje herecké výkony na tlumené úrovni, což ještě zdůrazňuje ocelově šedivé ladění záběrů a jen slabě zasvětlované interiéry. Kostýmy - částečně z padesátých, částečně z devadesátých let - zesilují neskutečnou atmosféru... Přes choulostivý námět a scény Jackovy zběsilé onanie je film po vizuální stránce velmi zdrženlivý - obsahuje pouze jedinou scénu nahého sexu. Charlotte Gainsbourgová se v anglicky mluvené roli dobře osvědčila a nováček Andrew Robertson se jí vyrovná svou dvojpohlavní přitažlivostí..."
DYĚ OTÁZKY PRO ANDREWA BIRKINA
Byla pro váš McEwanova kniha také šokujícím zážitkem jako pro mnoho kritiků?
Překvapila mě svým tématem, ale nevidím na něm nic zvlášf šokujícího. V Americe by nastaly velké problémy, protože incest je tu pokládán za něco velmi asociálního. Proto jsme také rezignovali na americkou účast v koprodukci. Dá se říci, že jste se nakonec odchýlil od románu?
V podstatných věcech ne a McEwan mi nakonec sdělil, že se cítí poctěn mou interpretací. Hlavní bylo ukázat incest jako svého druhu katastrofu svázanou s hrdinou, jehož nakonec diváci litují. Katastrofa spočívá v tom, že Jack se odchýlí od zažitého standardu. Přesně tenhle vývoj od hry k úchylce obsahuje i kniha. O morálních aspektech věci si však musí udělat obrázek každý z diváků - já jen vyprávím příběh. Pro mě stěžejní otázka zní takto: Jak kdo reaguje v určité kritické chvíli svého života. A jaký kdo je ve skutečnosti.
citována z časopisu Kino l0 / 93
program UH

Autor/Zdroj: /