Čas lásky a naděje

První polovina 19. století, malá víska nedaleko západočeských Klatov. Ovdovělý chalupník s dospívající dcerou dostal místo podkoního na zámku a Terezka se stala služebnou. Při návštěvě u své tety v Klatovech poznala vojenského kavalíra Egona, se kterým se sblížila. Zatímco si dívka spřádala sny o krásné a společné budoucnosti, pro fešného vojáka byla jen milostným pobavením. Když ji bez rozloučení opustil, našla jí teta velmi rychle ženicha, starého mládence Dolejše, jenž se jí stal oporou v životě. Pracovitý krejčí ji měl opravdu rád a mladá žena pochopila, že s ním sice nezažije vášeň, ale ani bídu či ústrky. Narodil se jim syn Pepík a o pár let později Barunka. Do syna vkládala odvážná a temperamentní Tereza velké naděje, společně s mužem se přestěhovali do Prahy, aby mu umožnili nákladná studia, vzpurný Pepík však ze školy i z domova utekl. Rodiče se upnuli k dospívající dívce, za kterou se otáčeli nápadníci. Jedním z nich byl i starší vzdálený příbuzný, který byl u nich na bytě, matka mu však dala jasně najevo, že pro něj svou dceru nevychovala.

V továrnách začínaly mezi dělníky nepokoje, kvůli zlepšení pracovních podmínek vznikaly různé dělnické spolky a sdružení. V jednom z nich, v Besedě se Dolejšovi, kteří se několikrát kvůli živobytí stěhovali, seznámili s hlavními organizátory. Rázné Tereze, ale i Barunce se mladý Bernášek i jeho proslov líbily, on však musel kvůli pobuřování dělníků odejít do zahraničí, na jeho místo přišel mladý, intelektuálně založený krejčí Budečský. Získal si srdce Barunky i důvěru jejích rodičů a chystala se svatba.

Poznámka: Tento film je biografií babičky (1884-1957), který byl synem Ladislava Zápotockého (1852–1916), krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře a Barbory, rozené Dolejšové. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze.

Autor: ,