Bloudění orientačního běžce

Zapomeňme taktně, že původně barrandovská dramaturgie prezentovala film BLOUDĚNÍ ORIENTAČNÍHO BĚŽCE jako příspěvek k celostátní Spartakiádě 1985. Svojí koncepcí ostatně naštěstí nepatří mezi natočené (a „odfajfknuté“) závazky k určité příležitosti. Spartakiáda příběh pouze rámuje a upřesňuje jeho časové zasazení. Tím, že snímek chce být pro mládež impulsem k trvalejší sportovní aktivitě, se stává společensky prospěšnější a má trvalou platnost. Radek Chaloupka, řečený Bidlo, je chlapec v pubertě, který rychle vyrostl, samá ruka, samá noha, a tak mezi svými spolužáky vyniká nejen svým vzrůstem, ale také svou fyzickou nemotorností. Je ale bystrý, při školním branném závodě se nejlépe orientuje, ovšem fyzicky nestačí. Má už své citové problémy, u jeho tajné lásky Svatavy má však zelenou sportovně založený spolužák Petr. Radkovi se nedaří, ale zkouší to znovu a znovu — ač neumí plavat, skočí před Svatavou do bazénu, po náboru ve škole se přihlásí k požárníkům, kde pro svoji neohrabanost při soutěžích také neuspěje. Pomůže mu Vašek, nápadník jeho sestry, který s ním trénuje v přírodě běh. Radek nyní doma vzpírá, snídá ovesné vločky, do školy už nejezdí vlakem, ale chodí pěšky. Při běhání se seznámí s Vlastou, která pomáhá vylepšovat jeho styl a pozve ho do oddílu orientačního běhu, kam chodí i Petr. Hned při prvním závodě znovu Radek projeví orientační smysl, ale spolu s Petrem zabloudí, když je zastrašil u jedné z kontrol divočák. Naleznou na louce zraněnou Vlastu, Radek ji nese na zádech k nejbližšímu kontrolnímu stanovišti a teprve poté z posledních sil dobíhá do cíle. Byl sice poslední, ale při rozdílení cen u táboráku instruktor předá Radkovi Cenu fair play. Když odjíždějí jeho spolužáci do Prahy na Spartakiádu, už se necítí tak odstrčený. Od Vlasty dostává svoji první pusu. Jde trénovat a poprvé vyběhne v jednom tahu na vrcholek kopce, který do té doby nemohl zdolat.

Pro katarzi filmu je pochopitelně podstatné ono druhoplánované Radkovo bloudění. Je ve věku, kdy teprve začíná formovat své názory, hledá odpovědi na otázky, které přinášejí s sebou léta dospívání. Ke kladům filmu patří vykreslení obyčejné venkovské rodiny. Otec i matka mají běžné problémy, jejich právě dospělá dcera cvičí módní aerobic, syn doma musí pomáhat. Vztahy mezi nimi jsou upřímné, nekašírované. Pohledy do školy jsou s ohledem na příběh zaměřeny pochopitelně více na tělocvik, protože od pohybových problémů se odvíjejí peripetie protagonistova života. Mile a úsměvně je vylíčeno prostředí v požárním sboru. Sympatický kolektiv mladých sportovců není traktován podbízivě. Atmosféra úvodních školních i závěrečných oddílových závodů v orientačním běhu vyznívá pravdivě. Radkův přístup ke sportování a prostřednictvím sportu k životu je upřímný. V symbolické závěrečné scéně rodiče sedí u televizoru, dívají se na přenos Spartakiády ze Strahova a vyzývají Radka, ať se jde dívat s nimi. Ten ale v trenýrkách vybíhá ven ke svému pravidelnému běhu.

Mladí herci byli režisérem vedeni dobře. Hlavní hrdina Radek, někdy bezradný, jindy směšný a zároveň dojemně důstojný, kterého představuje neherec , působí přirozeně. Naskýtaly se dvě možnosti. Zahrát postavu výrazně stylizovanou, téměř karikovanou, která by zdůraznila komediální aspekt fabule — což by v daném případě byl úkol pro zkušeného herce. Režisér správně zvolil druhou alternativu: zdůraznil civilní projev, usměrnil a ještě omezil protagonistovy výrazové prostředky, což v případě tohoto naturščika přineslo úspěch. S výjimkou postavy Petra (), kdy přemíra záběrů na něj odhalila v některých scénách jeho nucenou nenucenost, sehráli i ostatní dětští herci své role upřímně. Zejména se líbili Hanousek v podání a Vlasta, kterou představovala typově výborně vybraná . Hudba často dotváří citový účin scén. Ústřední písnička s textem dík drsné interpretaci je blízká značné části mladé generace. Nejvíce filmu prospěla dynamická kamera . Zdařilé jsou nejen fotografie přírody, ale též interiérů. Funkční kamera z ruky při běhání v přírodě, při práci na dvorku i dalších vhodných příležitostech adekvátně subjektivizuje hrdinovy pocity. Poctivou práci odvedli i střihač a architekt .

Tedy dosti kladů. Při jednoduchosti ideového půdorysu — hlavní motivací jednání protagonisty je snaha překonat tělesný handicap — však chybí příběhu hlubší konflikty, vyrůstající z charakterů a střetů postav, které by rozjitřovaly poklidný děj a posunovaly ho kupředu. Tempo filmu je sice vyrovnané, ale pro mládež trochu pomalé. Spád děje mohla též zbystřit větší míra komediálního ladění. Nicméně: Nenáročný příběh je odvyprávěn seriózně; dýchá z něj úmysl co nejlépe přetlumočit důležitá poselství jak v druhém plánu — v životě se nenechat odradit nezdary a vytrvat ve své aktivitě — tak i to, které bezprostředně skýtá dějová nit — sportovat trvale a nikoli pouze při jednorázových tělovýchovných kampaních.

DRAHOTA, Lubor. Bloudění orientačního běžce. Scéna. 1986, roč. 11, č. 17, s. 5. [upraveno]