Bio Ráj

Režisér Salvatore dostane zprávu o smrti svého starého přítele Alfreda. Vrací se zpět do rodného města. Zde se mu vrátí vzpomínky na dětství ovlivněné bručounským Alfredem. Ten mu přiblížil kino, jako místo, kde se sny na okamžik stávají pravdou.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupující mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě obnovené a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního faráře vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. Silnější první polovina je hereckým koncertem Philippe Noireta, kterému půvabně sekunduje jeho dětský partner. V roku 1994 se dostal do kin režisérův sestřih filmu, který je o 52 minut delší, než původní verze. Film získal roku 1980 Oscara za nejlepší zahraniční film; o rok dříve byl oceněn Velkou cenou poroty na MFF v Cannes.
Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /