Bílí havrani

Péťa a Kiril se v osmnácti letech přihlásili jako dobrovolníci do armády a odešli sloužit do Čečenska. Káťa pracovala jako zdravotní sestra v polní nemocnici ve válečné zóně. Když se vrátili z Kavkazu domů, žádný z nich už nebyl takový jako dřív. Psychicky a emocionálně se ocitli na dně, zůstali sami se svými vzpomínkami na válku, smrt a utrpení. V průběhu tří let sledovali Johann Feindt a Tamara Trampeová pokusy těchto mladých lidí včlenit se po návratu z války znovu do společnosti, která se tváří, že čečenský konflikt neexistuje. Pouze ve Svazu matek ruských vojáků nacházejí navrátilci z války a jejich bezradní rodiče podobně postižené lidi, se kterými si rozumějí.

Kino Světozor