Atlantis

Pokud jste konzervy ležící doma za pecí a míváte často dilema, zda vůbec opustit večer domácí království, potom znovu prohloupíte, pokud se nevydáte do kina na Atlantis. Luca Bessona jsem měl jako režiséra nesmírně rád do té doby, než nechal na Moravě, kde točil Johanku z Arku, porazit strom kvůli západu slunce. Nicméně je to maniak schopný natočit dobré filmy. Atlantis je předchůdce Magické hlubiny, jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. Kdo viděl právě Magickou hlubinu, často si kladl otázku, proč lidé riskují život, aby se potopili co nejhlouběji. To je nepochopitelná záležitost pro mnoho suchozemců, kteří nikdy neochutnali slast vesmíru, či podmořských hloubek. Magická hlubina je částečnou odpovědí, proč nastává při potápění hlubinné opojení /technicky se jedná o otravu kyslíkem při potopení do hloubky větší než např. 50 metrů/. Opojení z filmu je velmi blízké malé travnaté tyčince ke kouření, polospánku a rozpohybovává ztuhlé mozkové závity, že svět není jenom jeden velký hamburger. Sled jednotlivých epizod doprovází skvělá hudba Erica Serry, míchaná s reálnými ruchy, takže chvílemi budete mít pocit, že rozumíte řeči ryb. Pokud jste viděli Baraku potom ochutnejte podmořský svět, abyste jednou mohli tento film porovnat s vesmírnou odysseou na toto téma, ale to si asi ještě počkáme. P.S. Tento film není možné vidět jinde, než v kvalitním kině s výborným zvukem. Pokud to porušíte, očekávejte efekt osolené koblihy.

napsal: Petr Vachler
------------
Jiří Švéda:
3) ATLANTIS (Atlantis)
FRANCIE/ITÁLIE 1991
barevný/ŠÚ/Dolby stereo/umělecký dokument
beze slov
75 min.
Monopol: Intersonic, 10 kopií, premiéra 10/98, do 2002

Scénář, režie a střih: LUC BESSON
Kamera: Luc Besson a Christian Pétron
Hudba: Eric Serra, arii z opery Náměsíčná zpívá Maria Callasová
Místa natáčení: Galapágy, Nová Kaledonie, Seychellské ostrovy,
Velká útesová bariéra (Austrálie), Francouzská Polynésie, Britská
Kolumbie (Kanada), Florida, Bahamy, severní pól a Rudé moře

Režisér Magické hlubimy natáčel Atlantis jako jakési její
pokračování, ovšem výhradně s mořskými živočichy v hlavních
rolích. Filmovalo se v estetizujícím klíči pohledu na podmořskou
fasunu a flóru šestnáct měsíců při plavbě kolem souostroví
Tahiti, v Rudém moři, na Bahamách, Galapágách i na severním pólu.
Film s celovečerní metráží nemá děj a je strukturován jako řada
epozod na různá, zpravidla abstraktní témata. Fascinující obrazy
podmořského živopa doplňuje neméně fascinující hudba Erica Serry.
V tomto ohledu je snímek srovnatelný s uměleckými dokumenty
Godfreyho Reggia včetně jeho spolupráce s Philem Glassem.

" Bibliografie: Filmový přehled 9/98; Cinema 10/97, s. 50 (anonce
"+ foto); Cinema 7/98, s. 21 (zmínka); Cinema 10/98, s. 62-64
"(recenze A. Prokopové); Film Jam 10/98, s. 36 (recenze I.
"Obermannové); Mladá fronta Dnes 17.9. 1998 (anonce); Mladá fronta
"Dnes 28.9. 1998 (recenze M. Spáčilové); Lidové noviny 8.10. 1998
"(recenze Št. Hlupé); Rock & Pop 11/98, s. 120 (recenze M.
"Běhounkové); Rozhlas 41/98, s. 13 (recenze J. Podskalské); Exit
10/98

...ostrou změnou rytmu jednotlivých scén si film udržuje spád
a stále znovu upoutává pozornost
(-štp-, Lidové noviny 8.10. 1998)

Atlantis je velká přírodní výtvarná a hudební symfonie plná
překvapivých rituálů vzdávající obdivný hold moři.
(J. Podskalská, Týdeník Rozhlas 41/98)

Dokument? Vůbec ne. Atlantis, to je filmový balzám - a zároveň
bohatá galerie, mohutný koncert, vznosný balet i zábavně chlíplý
kabaret bez jediného slůvka komentáře. (M. Spáčilová, MFD 28.9. 1998)
--------------------------

Autor/Zdroj: /Sber


Umělecký dokument Luca Bessona Atlantis lze bez nadsázky vnímat jako svérázné pokračování tvůrcova dřívko opusu Magická hlubina. Besson sice mezi oběma filmy stačil uvést Brutální Nikitu, avšak na Atlantisu začat pracovat už koncem roku 1988. Náročný projekt si kromě speciálního kamerového zařízení pro snímání širokoúhlých podmořských záběrů vyžádal také tři roky práce v mořských oceánech celé ptanety". Snímek Atlantis vtahuje diváky právě do toho poetického a mystického svšta hlubin, v němž hledal únik potápěč Jacques Mayol ve finále příběhu Magické hlubiny.Nekonečný prostor oceánu je i pro Bessona místem jakéhosi osvobozeni od všech lidských starostí: autorský postoj symbolizuje už úvodní „zvukový záběr", v němž je lidské prostředí pomalu nahrazeno klidnými zvuky vody. Film s celovečerní metráží nemá děj a je strukturován jako řada epizod na různá abstraktní témata, např. Světlo, Mysl, Duše, Temnota, Láska~ či Nenávist. (Názvy jednotlivých sekvencí se ovšem ve filmu neobjeví) Jediným, zato velmi důležitým reprezentantem lidského prvku je ve snímku zvuková stopa, sestávající z občasných „pozemských" ruchů a především z hudby Bessonova dvorního skladatele Erica Serry. Hudební komentář, pohybující se v různých žánrech od „laciné" diskotékové hudby po majestátné chorály či po převzatou árii z Belliniho opery Náměsíčná, vstupte s vytříbenými obrazy z podmořského světa do výrazného kontrapunktu, jenž je hlavním „vtahujícím" prvkem díla. V tomto ohledu je Atlantis srovnatelný s uměleckými dokumenty Godfreyho Reggia.
Luc Besson na rozdíl od legendárního oceánografa a filmaře Jacquesa-Yvesa Cousteaua jednoznačně upřednostňuje estetizující pohled na přírodu před vědeckým. Jeho snímek nepřináší přírodovědný popis ani ekologické poselství, nýbrž nabízí pohroužení do svébytného a zároveň „bezúčelného" světa mimo běžný lidský obzor. Tvůrce přitom v rámci poetické stylizace s pomocí obrazového kouzlení (např. výškově převrácené záběry, umělé osvětlení) a zvukového doprovodu někdy vytváří obrazy, připomínající lidské prostředí. Jindy se zase zcela svobodně dopouští antropomorfizace živočichů, a to jak v jemné, nenápadné poloze (sebevědomá majestátnost rejnoků), taky podobě razantnějších filmařských žertů („telefonující“ kapustňák) . Celkové lladění Bessonova pozoruhodného filmového,„úniku" však nejvíce odpovídá závěrečná sekvence z podmořské pustiny Severního pólu, zbavená všech forem života...
program UH

Autor/Zdroj: /