Ahoj, Terezko

Ceny (výběr): Festival polských filmů 2001: Zlatý lev (Gliński), Cena kritiky, Cena diváků, Polské filmové ceny 2002: nejlepší film, scénář, režie, herec (Zamachowski). MFF Karlovy Vary 2001: Zvláštní cena poroty, Cena FIPRESCI, MFF Denver 2001: Cena Krzysztofa Kieslowského

Natáčení filmu zpočátku provázely produkční těžkosti. Scénář po dlouhé čtyři roky odmítali všichni producenti. Režisér se rozhodl film realizovat na vlastní pěst a doslova v podmínkách „no-budget". Přesvědčil spolupracovníky, aby pracovali bez honoráře. Po několika dnech uvízlo natáčení na mrtvém bodě a vše nasvědčovalo tomu, že film nikdy nevznikne. Nakonec se však našel producent a do projektu také vstoupila státní televize. Snímek se nakonec podařilo natočit za normálních produkčních podmínek - a co víc! Stal se nejlepším filmem roku 2001.
Zachycuje příběh patnáctileté Terezy, jež si teprve hledá místo na slunci. Vyrůstá v bezútěšném prostředí varšavského sídliště a o dobrém rodinném zázemí nemůže být ani řeč. Její sen o povolání módní návrhářky se rozplynul nástupem do krejčovského učiliště. Ani zpívání ve sboru ji dostatečně nenaplňuje. Pochopení a podporu, které nenalézá doma ani ve škole, nakonec nachází u sebejisté spolužačky Renáty. Ta ji postupně zasvěcuje do tajů dospívání - první make-up, víno i polibky. Když ji nakonec zradí i její zdánlivě nejlepší kamarádka, rozhodne se Tereza pro pomstu. Za svou oběť si paradoxně vybere osobu, která s ní navázala nejvřelejší, i když dost podivný vztah.
Představitelky obou hlavních rolí byly v době natáčení chovankami dětského domova, bohužel ani jedna svůj úspěch ve filmu nezúročila. Aleksandra Gienterová byla roku 2004 odsouzena za účast na ozbrojeném přepadení a později za držení amfetaminů. Osudu druhé z dívek se věnuje režisérka Karolina Benderová v dokumentu Co dalej z toba, Karolinko? (Co s tebou bude dál, Karolínko?, 2003).
Tvůrci snímku se rozhodli pro paradokumentární formu. Mnoho záběru dlouhým objektivem vzniklo pouhým pozorováním prostředí varšavského sídliště. Surovost snímku umocnil rovněž černobílý obraz, pro který se režisér rozhodl až zpětně, po dokončení střihu. Gliński rovněž rezignoval na pevné dialogy i hudbu, která by podle něj „zabíjela pravdu".

Petr Vlček, 36.LFŠ 2010