Afrika

Portrét muže, který na samém konci musí hledat nový začátek. Prvotina Orena Gernera pracuje s naprostou intimitou a pokorou. Režisér obsadil členy své rodiny a vypovídá o věcech, kterých je sám součástí – o samotě, naději, stereotypu a sveřeposti stáří.

Co dělat ve chvíli, kdy existence, na kterou jste byli zvyklí, skončila a před vámi je vidina „zaslouženého odpočinku“ a blížící se smrti? Tahle otázka provází hlavního hrdinu filmu Orena Gernera Afrika na každém kroku. Osmašedesátiletý Meir je truhlář, otec, zasloužilý člen komunity, na stará kolena i cestovatel, který svírající pocit vlastní zbytečnosti zkouší zažehnat turistickou výpravou do Afriky. Po návratu ho čekají staré známé tváře, věci i ulice, které se ale postupně proměňují před očima. Při komunitních pracích nahradí Meira mladá generace, děti a vnoučata jeho pocit vykořeněnosti nedokážou zaplašit a ve starém muži pozvolna narůstá frustrace, s níž se neumí smířit, podobně jako s odrazem sebe sama v zrcadle.

Film Orena Gernera je výsostně intimní záležitostí. Do hlavních rolí obsadil debutující režisér vlastní rodiče i sám sebe, kameru využívá jako prostředek víceméně deníkových záznamů fragmentů každodennosti, která není jakkoli dramatizovaná. Afrika tak klade důraz na úmyslně monotónní rytmus, který odráží vnitřní rozpoložení hlavní postavy, muže, který přichází o své výsadní postavení profesně, sociálně i soukromě. Vznikl tak lyrický, velmi vnímavý a osobní portrét, který vyniká neokázalým humorem, plynoucím z charakteru tvrdohlavého starého muže toužícího po posledním velkém dobrodružství, jež postupně nabývá triviální, leč poetické kontury postele ve tvaru lodi, kterou Meir vyrábí pro svého vnuka. Tváří v tvář konečnosti zůstává jen umanutost, s níž starý bručoun absolvuje zažité trajektorie – procházku se psem, patrolu kolem plotu, který dělí jeho čtvrť, a tmavý, neproniknutelný prostor tam venku.

Vít Schmarc
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2020

oficiální text distributora,