731: Dvojí výklad pekla

Dokumentární film Jamese T Honga ukazuje dvojí tvář biologické války - dvojí vysvětlení působení jednotky Unit 731
Verze 1 - Dveře do pekla:
Kamera zabíra město Harbin v Číně, které kvůli své blízkosti hranic s Ruskem, bylo kulturně a architektonicky ovlivněno bývalým SSSR, proto je toto město známo jako Moskva Orientu, v některých případech i jako Mala Moskva. Současný Harbin se modernizuje, tak jako jiná čínská města - boří se staré a buduje se a staví se nové. Na okraji tohoto města se nachází předměstí Pingfang, které je ze všech stran obklopené výškovými budovami.
Od dob japonské invaze je toto předměstí otevřenou ranou Číny.
A právě tady na tomto předměstí vybudovala japonská armáda v třicátých letech minulého století obrovskou základnu na testování, výrobu a šíření biologických zbrani, a tato továrna zde vydržela až do konce II sv. války. Oficiální název základny byl "Jednotka pro prevenci epidemií a čištění vody- EpidemicPrevention and Water Purification Corps. Ředitel Shiro Ishii byl otcem japonských biologických zbraní a právě podle něj se základně neoficiálně říkalo Jednotka Ishii. V roce 1941 ji označili jako Jednotku 731 a současně se stala centrem sítě laboratoří na biologické zbraně, které byly postaveny po celé Číně.
Zatímco sledujeme ruiny laboratoří, komentář říká, že jen v Pingfangu bylo v letech 1939-1945 zabito minimálně okolo 3000 lidí a další tisíce byly zneužity na pokusy ještě před založením Jednotky 731. Lidé ale neumírali jen tam, ale v laboratořích po celé Číně. Mnoho lidí zemřelo při testováni v terénu, další při následujících epidemiích cholery a moru, které vyvolala Jednotka 731 a nejen během invaze, ale dokonce ještě i po japonské kapitulaci

Kamera zabírá místo ,kde bylo vězněno cca 400 vězňů, tyto kobky byly spojeny s tunely s experimentálními laboratořemi, komorami pro pitváni zaživa a krematoriem pro těla a orgány
Další budova sloužila pro pokusy s omrzlinami. Zimy byly totiž v severní Čině ledové, takže omrzliny trápily spoustu japonských vojáku při invazi do Mandžuska , ovšem skutečnou hrozbou by tyto omrzliny byly až při invazi do Ruska. Jedna z metod tohoto výzkumu spočívala v tom že lidé byli přivazováni ven na mráz a jejich nohy nebo ruce polévány vodou dokud nezmrzly na kost, a vědci poté testovali možnosti rozmrazení – horkou vodou nebo teplem, po těchto testech někdy lidem končetiny amputovaly, někdy jim je ponechaly, aby vědci mohli studovat postup gangrény a otravy krve, a současně mohli určovat, jak dlouho člověk toto vše vydrží,

Vědci dělali i jiné pokusy – např. do lidských ledvin byla vstřikována koňská moč, popřípadě byla koňská krevní plazma testována jako náhrada lidské, další pokusy se dělaly tak, že lidé se pověsili hlavou dolů a sledovalo se, za jak dlouho zemřou, někteří byli škrceni a současně pozorování v průběhu zadušení, jiní byli zavřeni do přetlakových komor a vystaveni rostoucímu tlaku, dokud jim z těla nevylezly vnitřnosti
Ironií zůstává i to že někteří byli ozáření smrtelnou dávkou radiace, o níž už měli Japonci informace z Hirošimi a Nagasaki

Vězněné ženy byly znásilňovány a děti z toho zrozené se staly předmětem experimentů a pitev zaživa, jak přiznal jeden ze zaměstnanců této jednotky, chystal se znásilnit oběť z omrzlinových pokusů, ale když uviděl pohlaví stižené gangrénou, změnil názor.

Na lidech se také často testovaly bakterie a choroby, které se jim vstřikovaly přímo do krevního oběhu, nebo byli nuceni pít infikované mléko cholerou nebo antraxem, výhodou z japonského hlediska bylo to, že tito lidé byli vlastně vězni, a tak mohli být neustále pod kontrolou, a současně mohly být sledovány jejich tělesné a duševní pochody.
Aby mohli vědci sledovat průběh choroby a chování bakterií , zaživa tyto lidi pitvali a tak mohli sledovat přímé poškození vnitřních orgánu obětí, z těchto orgánu pak byly vypreparovány silnější kmeny bakterií, které byly daleko smrtelnější než jejich předchůdci. Tyto bakterie se daly použit pro otrávení studen, potravin nebo i území nepřítele a když byly vyvinuty, mohli vědci hledat způsoby dopravy mezi nic netušící obyvatele.
Jeden ze způsobů byl odchyt krys, ty byly následně infikovány a bakterie se přenesli na blechy, které svým kousnutím nakazily lidi i dobytek (záběry na množírnu krys), protože tradiční bomby nebyly pro tento účel vhodné z prostého důvodu – žár bomby po dopadu mnoho blech zahubil a to oslabovalo účinek biologického úderu. Vědci ale také zjistili, že pokud by bomby byly z keramiky, tak nejen, že by většina blech přežila, ale keramika by se postupně rozložila, takže by se těžko vystopoval původ infekce a japonská armáda by nemohla být obviněna.
Když 15 srpna 1945 Japonsko kapitulovalo vedení armády vydalo rozkaz zničit veškeré důkazy o činnosti těchto laboratoří, vězni kteří přežili byli zabiti a těla urychleně spálena . problém byl s komplexem budov Jednotky 731, který byl tak rozsáhlý, že bylo velmi obtížné jej celý zdemolovat, zatímco ostatní laboratoře byly vyhazovány do povětří. Nebylo však zničeno vše.
Sihiro Ishii spolu s dalšími vědci z Jednotky 731 se vrátili do Japonska a začali vyjednávat s americkými okupačními silami, a tak výměnou za informace o výsledcích jejich výzkumu je US vláda ochránila před Tokijským válečným tribunálem a dokonce i některé vědce zaměstnala ve vlastním programu biologických zbraní. Ti co nebyli zaměstnáni, dostali peníze a dárky.
A naopak, ti kteří přežili pokusy, se pokoušeli po mnoho let žalovat japonskou vládu. Všechny tyto případy byly předem prohrané, protože japonská vláda nikdy nepřiznala existenci Jednotky 731,
V roce 2002 podaly rodiny čínských obětí další žalobu, pří které japonský soud uznal vinu Japonska, ale současně nenařídil omluvu ani odškodnění, a tak bez tohoto odškodnění zůstává asi 50 000 úmrtí, které souvisí s japonským programem biologických zbraní.
V Japonsku byly objeveny tělesné ostatky, které byly zakopány poblíž tajného výzkumu spojeného s Jednotkou 731 – je na nich patrno násilí, stopy po kulkách a operacích. Veškeré dokumenty byly po dlouhých 50 let zapečetěny a chráněny vládou USA. Ovšem v Číně dědictví programu biologických zbraní a hlavně Jednotky 731 žije dál - při stavbách nových budov jsou odkrývány schránky s japonskými bio zbraněmi, které dodnes zabíjejí. Ve vesnicích zvaných „Vesnice shnilých nohou„ žijí dodnes lidé, kteří japonskou invazi zažili jako děti. Tito lidé trpí vozhřivkou a otevřenými ranami, které způsobil antrax a které se nehojí
Verze 2: Válka je peklo (War is Hell)
Kamera zabírá město Harbin v Číně, které kvůli své blízkosti hranic s Ruskem, bylo kulturně a architektonicky ovlivněno bývalým SSSR. (záběry jdou pozpátku oproti verzi 1). Když byl Harbin napaden SSSR, přišlo na pomoc Japonsko, Rusko totiž tehdy představovalo hrozbu a proto bylo pro bezpečí Japonska důležité, aby se Korea stala nedobytnou pevností. Japonsko bojovalo s Čínou o Koreu již v letech 1894 – 1895, v období první čínsko japonské války, tehdy díky své modernizované armádě vyhrálo Japonsko (také díky víře, že Japonci jsou s Korejci jeden národ). Koncem 19 století byla v Číně situace zcela odlišná – s národním rozpočtem a vojenskou silou byla desetkrát větší než japonská, Rusko přikročilo k posílení svých jednotek v Mandžusku a začalo stavět vojenskou základnu v Koreji. Kdyby Japonsko jen nečinně přihlíželo, mohlo by Rusko nabrat nad Japonskem obrovskou a jasnou převahu. Vypukla rusko japonská válka (1904-1905), kdy Japonci napadli Rusko, rusové prohráli a ztratili vliv na Harbin, po této válce přišla v Rusku revoluce a to se změnilo na Sovětský Svaz, a tak se SSSR stala pro svět ještě větší hrozbou.
I když Sovětský svaz začal hlásat beztřídní společnost, začal také současně zakládat pracovní tábory a zpočátku potajmu a poté i veřejně popravovat odpůrce režimu. Čína se mezitím snažila o sjednocení, ovšem výsledkem její snahy byly pokusy o vypuzení cizinců, tím došlo i k nárustu protijaponských nálad, bojkotu japonského zboží a nakonec i k útokům na Japonské občany. Tehdy žilo v Mandžusku přes 200 000 japonských osadníků a proto byla na jejich ochranu povolána japonská kantonská armáda, která s ohledem na zajištěni bezpečnosti svých občanů založila Mandžuský stát, jako vládce dosadila císaře Pu Yi, posledního císaře dynastie Quing. (O něm pojednává i Oscarový snímek Poslední císař.)
Čína se tehdy ale zmítala také v občanské válce, proti sobě stála většinová nacionalistická vláda a na druhé straně komunistická síla s podporou SSSR
S rostoucím napětím a posléze s rostoucími útoky na japonské vojáky, vedly k válce mezi Japonskem a Čínou, japonská armáda uvěznila a popravila několik zločinců, z nichž mnozí byli komunisté, špioni či sabotéři odsouzeni k trestu smrti ve válečném stavu. Všechny oběti, ke kterým tehdy došlo, byly ve prospěch lidstva. Ovšem válka a zločin jdou vždy ruku v ruce – ve válce se vojáci všech armád dopouštějí znásilňováni, rabováni a vražd. Říká se, že Číňané zabíjeli a jedli japonské vojáky, američané zase znásilňovali japonské ženy dívky, a někteří z nich dokonce sbírali japonské lebky, které si ponechávaly jako suvenýry. Japonští vojáci tehdy strádali a neuvěřitelně trpěli. Později při bombardováni japonských měst bylo upáleno desetitisíce civilistů, a 10 března 1945 se Tokio stalo terčem masivního bombardování, při němž bylo během jediné noci a jediného náletu zabito 100 000 lidí . Navíc nechvalně známé a zbytečné jaderné útoky na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945 zapříčinily smrt přes 200 000 osob
Západní národy si Čínu rozdělovaly a kolonizovaly již od první opiové války na počátku 19 století, přičemž Japonsko se snažilo zbavit Asii západního imperialismu. Inspirovalo tím dokonce Indii a Vietnam, kterým se podařilo vymanit se z područí západní kolonizace

Číňané použivali techniku Brainwashing – vymývaní mozků dávno před vynalezením tohoto termínu – mnoho japonských vojáků bylo zadrženo čínskou komunistickou vládou i poté co Japonci kapitulovali. Během tohoto věznění jim byl vymýván mozek, tak dlouho až uvěřili smyšleným informacím a japonské válce Čínou, takže nic z toho co vypověděl japonský válečný zajatec, nebylo bráno za pravdu.
Vládnoucí komunistická strana Číny má na svědomí tisíce životu – jen namátkou Velký skok vpřed, Kulturní revoluce nebo masakr na náměstí Nebeského klidu. Čína může odsuzovat Japonsko, až posoudí sebe a svou roli ve válce. Japonsko se za válku již několikrát omluvilo a zaplatilo odškodné mnoha zemím, San Franciská smlouva z roku 1951 stanovila pravidla válečných reparací , představitel čínské nacionalistické vlády Čankajšek po kapitulaci Japonska také upustil od požadavků na odškodnění, takže tento problém byl vyřešen.
Ovšem Čína i nadále zůstává komunistickým státem jedné strany , kde není možná svoboda projevu, náboženství a shromažďovaní, po celé Číně vyrostlz památníky, ale valná část toho, co je vydáváno za pravdu, je pouze nástrojem politiky, místa jako je Unit 731 jsou záměrně budována a propagována Komun. stranou Číny. Je s podivem, že kolem dokola jsou nové továrny a budovy a jen tato oblast zůstává bez povšimnutí. Proč – kde jsou důkazy, kosti, těla, kostry, proč zde jsou jen polorozpadlé budovy a zdi, které nic nedokazují.
Vždyť Sověti a Číňané jsou známi tím, jak k vlastnímu prospěchu mění fotografie, celé filmy a historii . A pokud existují důkazy o těchto místech, tak je má americká vláda, protože v Japonsku žádné přístupné důkazy o Jednotce 731 nejsou. Protože veškeré japonské válečné záznamy byly po válce převezeny právě do USA.
K tomu abychom se dobraly historie, nemáme k dispozici žádných věrohodných pramenů, takže mnoho knih a studií vydaných pouze v USA a Číně jsou jen smyšlenky
Edward52 a jeho archív

Autor: ,